Podle výzkumu, o který se opírala, ubylo jednak rodin, pro něž je potomek naplněním života, a ubývá též těch, kteří potomstvo plánují. To jsou vcelku velmi alarmující údaje, které mají bezprostřední politické dopady, ale politická třída na ně zatím nereaguje.
Za prvé nevíme, co se stalo, co se změnilo, že tak masivní část populace přehodnotila své životní preference. Cožpak naše země prožila nějakou převratnou událost srovnatelnou se sametovou revolucí? Vysvětlit takovou změnu covidem, případně dočasným propadem životní úrovně nebo drahotou bydlení, beze zbytku nelze.
Bez vysvětlení či vypátrání příčin se však nemůžeme spoléhat na to, že trend nepřetrvá, případně že máme možnost nějak jej moderovat. Možná na to, co je příčinou téhle volní změny, za nějaký čas přijdou vědci.
Co žádá náš důchodový systém
My se ale musíme tomuto trendu přizpůsobit. Například náš důchodový systém, ten průběžný, je postavený na předpokladu, že se stále rodí konstantní počet dětí. Což neplatí, počet dětí podléhá výkyvům, ale co je hlavní, dlouhodobě a celosvětově klesá.
Boom je pryč. Dětí se loni narodilo nejméně v historii Česka |
Spoléhat se na to, že systém zachrání přistěhovalci, je dětinské. Za prvé se k nám stěhují lidé za lepším, což nemusí trvat věčně, a za druhé spousta migrantů svou strategii postavila na využívání štědrého evropského sociálního systému, přičemž se s domácí populací odmítá sžít a plně se solidarizuje pouze se svou původní vlastí. To do budoucna neslibuje žádnou idylu.
Proč politici nevystupují s nějakými nápady či návrhy strategií? Je průběžný důchodový systém udržitelný dlouhodobě při klesající porodnosti? Můžeme jej této okolnosti přizpůsobit a jak? Nebo jej máme opustit?
Žádné fundamentální změny politici neslibují ani v propopulační politice, pokud tedy nevěříte spolu s premiérem Fialou na zázračný efekt pár tisíc astronomicky se zdražujících nových domů a bytů ročně.
Také politici nepracují s údajem, že více dětí mají úspěšní a bohatí, protože si je „mohou dovolit“. Je to pro společnost žádoucí, je to prospěšné? Ovládla nás ideologie, že chudí se nemají rozmnožovat?
Vymíráme dobrovolně, no a co? Zatím to není žádná katastrofa, ale mohla by být |
V dohledné době se planetární populace začne zmenšovat, což jistě udělá radost mnoha ekologistům nenávidějícím lidi. Nicméně pro zbytek lidstva, tedy pro ty, kdo nepovažují zachování druhu či národa za atavismus, se otevírají problémy doposud nepoznané.
Pro dnešního člověka může být nepochopitelné, že před několika sty lety měli lidé naději dožití stěží ke čtyřicítce, zemřela jim polovina narozených dětí a neměli žádné sociální jistoty, a přesto děti měli. Někdo řekne, že potomci byli jejich jediný důchodový systém. Zajisté. Tak proč dnes lidé děti nemají, když to náš důchodový systém žádá?
Impotentní stát
Odpověď na otázku, proč klesá chuť mít děti, není prvoplánová. Svádět vše na sobecké či úzkostné generace je hloupost, respektive - zastánci téhle myšlenky si musejí jedním dechem položit nepříjemnou otázku, kdo je tak „špatně“ vychoval. Zkoumal někdo moderní rodičovství z „uživatelského“ pohledu?
Matka je od počátku těhotenství zúzkostňována „nepovinnými“ vyšetřeními či screeningy, navíc má dodržovat „zdravou“ životosprávu a bůhví co ještě, aby se s ní pak v porodnici zacházelo jako s nesvéprávnou osobou a dítě jí bylo de facto vyvlastněno. Protože odmítnutí některého ze sérií vyšetření či očkování, případně pouhý extravagantní životní styl rodičů může končit i odebráním potomka.
Kam zmizely děti? Nejsou prioritou, rodí slabé ročníky, říká demografka |
O předškolním a školním vzdělávání raději nemluvme, rodiče jsou šikanováni již od mateřské školy personálem, který nechápe, že pracující rodiče jsou unavení a bez volného času a zhusta též téměř bez peněz. Přijdete-li si do školky pro dítě v půl čtvrté (mají do čtyř), personál se tváří, jako by vás chtěl otrávit. Vstřícnost veškerá žádná, jen požadavky a požadavky. Ve škole jsou to dostihy za úspěchem, který nic nezaručuje, máme jeden z nejhloupějších systémů, který děti kastuje, a říkáme mu bůhvíproč přijímací zkoušky. Tenhle systém nic nezjišťuje o nadání ani možnostech dětí, jen tupě zjišťuje jejich schopnost naučit se vyplňovat testy. A to pomíjíme, kolik to všechno rodiče stojí peněz.
Divíte se, že se mladí lidé bojí mít děti? Když společnost považuje za neúspěch leccos úplně běžného a špatně placené profese podle převažujícího mínění vykonávají podlidé, kteří „se špatně učili“.
Naštěstí je stát impotentní a neumí si nové občany ani vyrobit, ani outsourcovat u nadnárodní korporace. Takže máme naději, že se vztah státu a společnosti k rodičovství časem změní. Potom se možná lidem vrátí chuť mít děti.
