Opozice dle očekávání tvrdila, že rozpočet je nezákonný, zločinný, je v něm málo na obranu/zbrojení, odpovědná je stávající vláda a to celá, především ale ministryně financí Alena Schillerová. Správkyně eráru se bránila, že nezákonný není, ministři představovali své priority. My, kteří Sněmovnu sledujeme z musu coby součást práce, jsme si užili své, stejně jako zaměstnanci dolní komory, případně občané, kteří se odhodlali dva dny sledovat dokola se opakující projevy především opozičníků.
Spor přitom jde rozseknout jednoduše. Představme si, že nám někdo předá 15. prosince dům, který předtím měl ve správě čtyři roky. Následně nás začne vinit, že do domu teče, okna nejsou utěsněná, střecha děravá, plot rozviklaný, ještě je na domě úvěr se stále se zvyšujícími splátkami a hodnotou.
Milion Čechů žije pod hranicí chudoby. Ohrožené jsou neúplné rodiny s dětmi |
A za vše ovšem podle původního správce domu může ten nový, který ale má jen pár týdnů na to, aby se rozhodl, jestli se nejdříve opraví okna, střecha nebo cokoliv jiného. Základ je ovšem z činů předchozích čtyř let, v nichž se navíc neříkala pravda o skutečném stavu stavby, byť chátrání každý viděl.
Debata o formě nikomu nepomůže
Tudíž jinak řečeno. Kdyby minulá vláda, především ale Zbyněk Stanjura, dodrželi zákon o pravidlech rozpočtování, nebyl by předložen rozpočet neúplný a nemuseli bychom teď řešit zákon o rozpočtové odpovědnosti.
Myslíte si, že na současné výši schodku státního rozpočtu má podíl hlavně minulá vláda?
Co se týká výše dluhu, je to následující: Když vezmeme Stanjurou navrhovaných zhruba 290 miliard, přičteme „jen“ 37 miliard chybějících podle bývalého ministra dopravy Kupky (novopečený předseda ODS) a 12 až 14 miliard chybějících podle bývalého ministra práce a sociálních věcí Jurečky (viz vyjádření v Poslanecké sněmovně), dostaneme se hodně přes 310 miliard. Nemá smysl odpočítávat původně plánované výdaje na obranu/zbrojení a Dukovany, které měly jít mimo formální počítání schodku, protože dluh by to byl i tak, splácet by se musel, akorát by se účetně vedl jinak.
Nová vláda měla čas jen změnit určité priority. Podle slov Aleny Schillerové ušetřila 11,4 miliardy na provozních výdajích, zatočí s neustálým zvyšováním daní a vrátí daňové slevy, prioritu má růst platů (včetně státních zaměstnanců učiteli počínaje, policisty konče), zlevnění energií (už splněno), dle ministra práce a sociálních věcí Juchelky návrat věku odchodu do důchodu, podle ministra dopravy Bednárika dálnice a silnice (vysokorychlostní tratě počkají), stabilizace systému veřejného pojištění dle ministra zdravotnictví Vojtěcha, konec zbytečných výdajů na předplacené faktury dle ministra obrany Zůny atd.
Utrácecí mejdan bude, naznačuje Babiš. A na rady expertů se vykašle |
Obecně řečeno, lidem má zůstat více peněz, má se investovat. Z hlediska rozpočtu je naprosto zástupný pseudoproblém debata o zákonnosti podle zákona o rozpočtové odpovědnosti. Zakrývá jen nedostatečnost v ekonomické oblasti bývalé vlády, která kvůli hospodářskému selhání, ekonomické neschopnosti a porušování slibů prohrála volby. Debaty o formalismu a legalismu nijak nepomohou desetině občanů, kteří žijí pod hranicí chudoby a další zhruba čtvrtině, která se jí opovážlivě blíží (viz statistika kolik lidem zbývá po zaplacení nezbytných výdajů, zdali si mohou dovolit nový nábytek nebo nečekaný výdaj).
S tím už se dá pracovat
Je na pováženou, že v sousedním Německu vyšlo, že je chudobou ohroženo na 13 milionů lidí, stále více se rozmáhá pocit nerovnosti a nespravedlnosti, obecného hospodářského zmaru. Jak nás učí dějiny, když se široké masy cítí opomíjeny, mají obavu, jak uživí sebe i své rodiny a cítí se jako občané druhého řádu, nevede to k ničemu dobrému.
Babišova vláda nepotřebuje Rady, natož rady. Přece se nenechá znovu napálit |
Osobně jsem rád, že už mi nikdo nemaluje situaci narůžovo a víme, jak na tom stát opravdu je, protože s tím se dá pracovat. Priorita hospodářského růstu a postarání se o poměry doma musí být základní imperativ priorit každé vlády. Nemusely by se řešit kupříkladu údajné dezinformace, neboť občany spokojené žádná nepřátelská propaganda nezláká.
S hospodářským růstem si i zbraně můžeme dovolit. S hospodářským růstem a dostatkem peněz na základní potřeby plus něco navíc je společnost stabilní tak jako žádná jiná a vice versa. To je podstata všeho a tímto prizmatem se dá orientovat snadno – důležité je, zdali jsou prioritou občané a služby, které oprávněně za své daně očekávají.
Žijeme si u nás jako v pohádce, bez závažných problémů, takže Poslanecká sněmovna řeší dva dny esemesky, dva dny formality místo priorit rozpočtu. Paráda!
