Takový poslanec samozřejmě nemusí chtít tohoto pána vynést svým hlasem na pozici třetího nejvyššího ústavního činitele. Ještě ke všemu bude hlasování prvním společným koaličním krokem, také proto ta zoufalá snaha o disciplínu. Začínat trapasem nevypadá pěkně.
Strašidlo tajné volby však není neznámé ani nové, vyděsilo již v minulosti leckterý stranický sekretariát, obecně se to dělo vždy, když strany zvolily nelegitimní řešení, případně si do funkcí (např. ve sněmovně) navrhly kandidáty bez autority a všeobecného respektu.
Běžným jevem při volbě funkcionářů sněmovny bývá, že méně populární či problematičtí kandidáti mívají potíže a nebývají zvoleni hned napoprvé. Někdy to dává kandidátům sněmovna „sežrat“ též za aroganci. Tomu se chce Babišova, stále ještě neexistující, koalice vyhnout a proto žádá po svých ovečkách podpisy. Jak pošetilé!
Budoucí opozici vadí, že vládní poslanci podepíší dodatek ke koaliční smlouvě |
Cožpak lze kontrolovat tajnou volbu? Ani náhodou. A kdyby to někdo zkusil, pak je to pošlapání principů tajné volby přímo v zákonodárném sboru, to si netroufne ani Babiš. A přitom už se o to mnohé strany pokoušely, poslanci si vzájemně ukazovali hlasovací lístky před vhozením do urny, aby měli před stranickými kolegy alibi, fotili si je na mobil a podobně.
A o tom, co dělali zákonodárci na záchodcích při volbě prezidenta republiky (když jej ještě volily obě komory parlamentu), se nikdo neodvažuje ani fantazírovat. Zkrátka, ani prvorepublikové vázané mandáty nejsou při tajné volbě nic platné. I když leckterý stranický šéf by po nich dnes sáhl, vždyť disponovat de facto bianco rezignací na mandát všech „podřízených“ poslanců, toť základ zákulisní politiky.
Kandidáti s mizernou legitimitou
Hezkým příkladem „vedlejšího efektu“ tajné volby budiž poslanec ČSSD Miloslav Vlček, jeho zvolení do čela Poslanecké sněmovny (na sedmý pokus) vítaly v srpnu 2006 titulky: Vlček dočasně povede sněmovnu. Sám poslanec Vlček od počátku tvrdil, že je připraven odstoupit, nakonec rezignoval necelý měsíc před koncem volebního mandátu kvůli korupčním kauzám. Zvolit šéfa sněmovny nebyla vždycky legrace.
Připomeňme si, že potíže se zvolením měl i Petr Fiala, místopředsedou sněmovny byl v roce 2017 zvolen až napotřetí. Podobně poslanci kladli odpor kandidatuře Radka Vondráčka a Tomia Okamury v roce 2021. Naposledy se s tajnou volbou členů Rady České televize vypořádala končící koalice v roce 2022 tím, že zrušila tajnou volbu, protože tři pokusy byly marné a nikdo z kandidátů nezískal potřebný počet hlasů. Opět to odpovídá tomu, že kandidáti s mizernou legitimitou mívají v tajné volbě potíže.
V případě Tomia Okamury lze tvrdit, že ve sněmovně existuje odhadem tak 185 poslanců, kteří jsou vhodnějšími kandidáty na funkci než on, nicméně pro vznik koalice je asi toto řešení nezbytné. Jde cele na vrub Andreje Babiše a pointu se dozvíme nejpozději v okamžiku, kdy se bude hlasovat o vydání pánů Babiše a Okamury orgánům spravedlnosti.
