Co ale dělat s faktem, že „spravedlivé zastoupení“ pana Rakušana vůbec nezajímalo, šlo-li o funkci pro Tomia Okamuru v minulém volebním období. Toho minulá koalice „zazdila“ podobným způsobem jako ta současná Piráty. Hovoří-li tedy nyní předseda Rakušan o „čisté mstě a popření vůle voličů“, hodnotí i své minulé počínání.
Nicméně důkazem toho, jakou měrou panu Rakušanovi nejde o funkce, může být fakt, že hodlá kandidovat opakovaně a neústupně. Přitom se nabízí možnost, že by pokračovala ve funkci místopředsedkyně dolní komory Věra Kovářová, která je přijímána ve vládním táboře daleko vstřícněji. Vít Rakušan se ve středu hodlá o funkci hlásit znovu.
Jako nevychovaní frackové
Také vám připadá sněmovna jako pískoviště plné nevychovaných fracků, kteří nejen že jsou agresivní a pomstychtiví, ale navíc nedokážou myslet ani chvilku velkoryse?
Rakušan se do vedení Sněmovny nedostal. Zneužíval vnitro, tvrdí Okamura |
Ano, za nezvolením některých ministrů či funkcionářů bývalé vládní koalice je pomstychtivost. Problém je, že podobnou nízkou motivaci měli reprezentanti minulé sněmovní většiny, když se podobně hloupě „mstili“ dnešním vítězům za domnělá příkoří. Cestou ven ovšem není nekonečné vypočítávání hříchů z minula, ale velkorysost. A to na obou stranách, vadí-li ANO, jak se někteří kandidáti vyjadřovali v minulosti o jejich předsedovi Babišovi (estébák, dotační podvodník), měli by mít trochu soudnosti a mírnit i svůj slovník.
Také by pomohl oběma stranám odstup. Když nezvolili bývalou ministryni obrany Janu Černochovou šéfkou výboru pro obranu, nemusel to být jen čirý naschvál. Uvědomme si, že nově zvolený předseda tohoto výboru učitel, zdravotník a včelař (takto sám sebe charakterizuje) Josef Flek (STAN) je vášnivým obráncem generála Karla Řehky, úřadujícího náčelníka generálního štábu. Nezvolení exministryně Černochové tedy lze vnímat jako pokus zamezit tomu, aby se předmětem práce výboru staly nekonečné spory mezi paní Černochovou a panem Řehkou.
Ovšem vyřadit exministryni obrany ze sněmovních funkcí mnoho smyslu nedává, paní Černochová mluví sice emotivně, na druhé straně je jednou z mála, která bere vážně i námitky oponentů a je ochotna bez předsudků debatovat. Uvidíme příští týden, paní Černochová se uchází o vedení výboru pro bezpečnost.
Obranu předáváme v mnohem lepším stavu, než jsme ji přebírali, řekla Černochová |
Bojkot opozičních kandidátů je opravdu pouze citový a nikoli politický, jinak by se místopředsedy výborů nestali pánové Ženíšek a Válek (TOP 09) či Výborný (KDU-ČSL). Dnešní sněmovní většina se mstí protivníkům za „nevymáchanou hubu“, což není právě velkorysé, ale například moralizujícími „standardy slušnosti“ šermující exministr Rakušan by na to mohl slyšet. Proč volit prostořeké hysteriky ve chvíli, kdy se všichni ohánějí kultivací politického provozu?
Výkřiky nikam nevedou
Když minulá sněmovní většina donutila nejsilnější opoziční stranu vyměnit kandidáta Radka Vondráčka za přijatelnějšího Karla Havlíčka, proč by nemohli vítězové podobný tlak uplatňovat ve sněmovně stávající proti Vítu Rakušanovi? Před čtyřmi lety to bylo demokratické a nyní není?
Nikdo nechce podobné chování (kádrování?) chválit, nicméně dvě stovky poslanců jsou pouze lidé a mají své povahy, a pokud je někdo dokáže tak naštvat, že jej odmítají volit, pak by se měl zamyslet i dotyčný.
Zda se zápas o principy, pardon o křesla, nějak posunul ke smírnému řešení, uvidíme už po neděli. Nicméně zásobovat sociální sítě podobnými výkřiky jako zmíněný předseda Rakušan (“Tahle volba je ale demaskovala, je to jejich prohra, ne moje. Teď už Andrej Babiš a jeho koalice nemohou dál předstírat, že respektují vůli voličů a demokratické zvyklosti.) k řešení nevede.
Nejsmutnější je, že sněmovna jako politicky vrcholná instituce reprodukuje princip msty, který není ani správný, ani společensky přijatelný a hlavně vede jen k nekonečné spirále odvety.
