Kamarád Standa měl s devítiletou vnučkou Jitřenkou odjet na pronajatou chalupu poblíž Skutče. Kamarádka mu přidělila místnost, které začal říkat kobka. Kamenná stáj s úzkým okénkem připomínala hladomornu. Standa tušil, že Jitřenka se tam bude bát. Kamarádka mu tedy nabídla, že vezme stan, a v kobce bude spát někdo jiný. Ale když přijeli, stan byl obsazený a museli se nastěhovat do kobky. Obavy se naplnily měrou vrchovatou. Jitřenka spala hodinu a zbytek noci proplakala. Tak moc se v kobce bála. Druhý den raději odjeli.
Krátce nato začaly Jitřenku bolet nohy. Byl začátek prázdnin a její rodina měla odjet na vodu. Ale Jitřenka přestala chodit. Při důkladném vyšetření se nic nezjistilo. Chodila jen s berlemi a byl na ni tristní pohled.
