Jen Měsíc byl příliš daleko, a tak na něm přistálo pouhých pár kapek. Na pozadí téhle nádhery byl úplněk bledý a neduživý.
Měla jsem za úkol skočit do krámku na rohu pro něco k jídlu. Můj kamarád Bob, který mi velkoryse dovolil nastěhovat se na pár týdnů mezi vanu, kterou měl v předsíni, a zamčené dveře do komory, zničehonic dostal hlad.
Bob většinou moc nejedl, stačily mu dvě dávné přítelkyně, Mary a Jane. Ty pokuřoval mnoho hodin denně vsedě na koberci v jediné místnosti, která sloužila jako pracovna, ložnice i temná komora, kde zvětšoval své fotky.
Tenhle večer ale Boba chytla kolika. Musí něco sníst! Ale byl přesvědčený, že pokud se mu vůbec podaří sestoupit ze schodů, už po nich zpátky nevyleze.
A tak jsem se ocitla na stříbrné ulici a pátrala po obchodu s potravinami.
Honění bychů je nevděčná činnost, ještě nikdy nikdo žádného nedohonil |
Krámek na rohu už byl zavřený, bylo po půlnoci, ale bloumala jsem ulicemi tak dlouho, až jsem uviděla jeden, který měl otevřeno. Zamířila jsem rovnou čarou k němu, prodrala se hloučkem pochybných existencí u vchodu a vstoupila dovnitř. Bylo to tam trochu jako v Rusku. Prázdné regály, v upatlané dóze pár okoralých žvýkaček (i když žvýkačky v Rusku byly úzký profil) a za pultem prodavač, který po mně přejel pohledem, jako by nemohl uvěřit, že má zákazníka, a vůbec z toho nebyl nadšený.
I já jsem ho přejela pohledem. „Potřebuju koupit něco k jídlu,“ řekla jsem. „Co tu máte?“
„K jídlu?“ opakoval udiveně. „No… asi nic.“
V tom okamžiku mi padl zrak na konzervu pečených fazolí. Byla zaprášená, bůhvíjak dlouho tu trčela, ale potraviny v konzervě přece vydrží celé roky. Ukázala jsem na plechovku, prodavač se zvedl, popadl ji a s rozhořčeným výrazem mi ji prodal.
Prodrala jsem se houfem pochybných existencí zpátky na stříbrnou ulici.
Ohřála jsem Bobovi fazole na vařiči. Moc mu chutnaly. Když jsem si ale postěžovala na krámek s potravinami, ve kterém žádné potraviny nemají, jen si šlukl a řekl líně: „No jo, co čekáš od fronťáka!“
Fronťák, to byl „front“, tak trochu Potěmkinova vesnice, místo, které se tváří jako něco, co není, a snaží se zamaskovat, co je. V daném případě nejspíš prádelna špinavých peněz sdružená s velkoprodejnou drog. „Nedobrý místo,“ řekl Bob.
Pár ulic od našeho londýnského bytu je obchod se zmrzlinou. Zmrzlina trčí v boxu rozteklá a vysušená, jen blázen by si koupil kopeček. „Fronťáci“ jsou populární i po 35 letech.
Jen už kolem není tolik graffiti ani stříbrných nocí.
