Chtěl jsem v tomhle sloupku polemizovat s citátem největší vědecké celebrity moderní doby Alberta Einsteina, který zní takto: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Měl to říct v roce 1949, ale přesně doloženo to není. O kamenech každopádně mluví i v interview s Alfredem Wernerem pro časopis Liberal Judaism. A kdo ví, třeba nevědomky sám citoval neznámého poručíka americké armády, který se na atolu Bikini účastnil jaderného pokusu a měl právě tohle říct reportérům, když se ho ptali, co že ho při pohledu na atomový hřib napadá.
Měl jsem v úmyslu psát, že to byla ošidná předpověď, a argumentovat jsem chtěl takto: ve třetí světové válce, kterou už máme pod názvem studená za sebou, se jaderné zbraně sice hromadily, avšak fakticky se bojovalo jinak. Diplomaticky, idejemi, propagandou a taky vědou, která byla do značné míry vedlejším produktem právě zbrojního úsilí. Podstatný byl taky vývoj informačních technologií, to ony proměnily železnou oponu v děravé řešeto.
Poslední slovo Jaroslava Veise: Vládní prohlášení: reálné cíle |
Zpočátku to sice vypadalo, že sovětské Rusko má se svými raketami nad Amerikou navrch, ale pak Západ a moderní, sociálně citlivý kapitalismus napnul mozkové závity a v listopadu 1989 to Východ a komunismus zmítající se v ekonomickém marasmu vzdal. Jak teď napsal ve Washington Post Fareed Zakaria, Západ zvítězil, protože „budoval otevřený mezinárodní systém, který zajišťoval mír, prosperitu a svobodu a umožnil vzkvétat všem, kdo se do něj zapojili“. Vítězství liberální demokracie bylo tak drtivé, že kdekdo uvěřil tezi Francise Fukuyamy o zbytečnosti dalšího vývoje politických systémů čili konci dějin. Čtvrtá světová válka, zdálo se, vyvanula k nekonečnu.
