Poslední slovo Karla Olivy: Jméno prevétu

Úvodem však dvě upozornění: byť byla staročeská slova „prevét“ a „prevít“ jen synonymními hláskovými variacemi latinského „(locus) privatus“, „soukromé (místo)“, jednat se mi bude výhradně o hradní prevéty rodu mužského neživotného, a naprosto zde pominu hradní prevíty životné, to zaprvé. A zadruhé varuji jemnější povahy, že k nevoňavému tématu přináleží i (abstraktně) nevoňavé výrazivo – ale protože i to nepochybně patří do češtiny, musí se jazykověda zabývat i jím (např. stejně jako se příbuzné a dokonce velmi konkrétně nevoňavé problematice věnuje medicína).