V pokladně mi okroužkovali končetinu jako nějakému ptákovi (přitom jsem se na nic neptal) a pak jsem vstoupil. Hned za vchodem byl skákací hrad a neskutečný randál, jak tam zesílili hluk nějaké kapely. Ani jedno z toho mne nelákalo, a tak jsem zamířil doleva do stanu, který pořád ještě nahrazuje levé křídlo Průmyslového paláce, které 16. října 2008 vyhořelo – že se doposud pro nápravu vlastně nic neudělalo, tu mou víru v lidské schopnosti vůbec nenahlodává, právě naopak: obdivuji, jak schopné a šikovné úředníky máme, když pomocí svých předpisů, výnosů a nařízení i osobním nasazením už 11 let zvládají jakékoliv obnově zabránit. Inu, zlaté české ručičky a v nich zlatá česká razítečka…
24. října 2019 5:00
