Vstupujeme do závěru první půlky druhého desetiletí a můžeme odhadovat, jaký ten zpětný obrázek bude. Automobilismus dostává na frak a filmový průmysl skomírá. Scénu pomaličku ovládá internet, mění povahu služeb i formuje politiku. Kdybych ale měl tipnout, co lidé spatří, když se na konci 21. století ohlédnou, bude to robot.
Už jsou mezi námi. Nejsou to žádné masy robotů, jak je předváděl Karel Čapek.
Jako první se objevily hračky, jako byl pes Aibo od firmy Sony. Nastoupily robotické vysavače, taky máme jednoho takového doma. Ale pořád to nebylo „to ono“. Nedávno jsem ale potkal robota v hobby-marketu, utíral tam podlahu. Nevypadal vůbec jako pohádkový Robot Emil, mlsající „ššrroubečky“, spíš připomínal ledničku utrženou ze řetězu. Nikdo se mu nedivil, šinul si to mezi regály a lidi se mu vyhýbali. K hobby-marketu dobře pasoval.
Jak jsem byl obětí propagandy. A ono je to i po sedmdesáti letech stejné |
Minulý týden jsme zapadli s mou Ljubou do secesní kavárny v Obecním domě. Mně ta secese připadá archaičtější, než kdyby interiér byl gotický. Její zlatá zdobnost odkazuje na „svět, který byl ještě v pořádku“.
A najednou, kde se vzal, tu se vzal, taky robot. Mají ho tam na uklízení nádobí. Připadl mi v secesním prostředí podivně nepatřičný, jako výzva starému světu: jsem tu, abych vás všechny sežral. Nikoho ale nesežral, byl tam kvůli umatlanému nádobí.
Bude jich přibývat a uvidíme je čím dál častěji, v rozmanitých podobách. Naučíme se s nimi žít, vytvoří se regule komunikace. Hodně záleží na tom, zda se podaří vyvinout energetický zdroj. Akumulátor na jiném principu, než jaké známe, ten mi připadá jako nejpravděpodobnější řešení. Pak se změní svět, elektromobil přestane být hříčka milionářů a s roboty se roztrhne pytel. Bohužel i na frontách války, tam se budou vzájemně řezat, až budou „ššrroubečky“ lítat.
Na co je dobrý bobkový list a proč se fíky máčejí v moři |
Co ještě? Samozřejmě, umělá inteligence. Zastřeší všechno, ovládne internet i ty roboty u vás doma i na válečné frontě. Vzniknou obrovská datacentra, tam, kde je dostupná energie. Znamená to, že nebudou v Evropě. Kolik jich bude? Budou spolupracovat, anebo začnou jedno druhé požírat, v zápasu o světovou dominanci? O tom mohu spekulovat na prahu přelomového roku dvacátých let 21. století. Na jejich konci už budeme jasně vidět kontury světa, jaký jsme si na začátku nedovedli představit.
Ne, že by nebyla snaha, zde mluvím za sebe. Bude ten svět lepší, nebo horší? Realita zatím vždycky posunula prognostické snahy do sféry směšnosti. O prognózu se i s tímto rizikem pokusím: svět bude jiný.
