Dejme tomu, že to byl výstřelek, stejně jako byla za výstřelek klasifikována veselá písnička Moje babička je staré ekologické prase, taktéž vysílaná německým veřejnoprávním médiem. Výstřelky se občas udějí. Jakmile je svoboda slova, výstřelkům se nevyhnete, tím spíš, že rozumný vyvážený názor nikoho nezajímá, a když chcete upoutat pozornost, musíte jít do extrémů.
Rozdíl je v odezvě těch výstřelků. Když poslankyně za SPD Karla Maříková přirovná migranty k invazivním druhům rostlin a zvířat, je z toho policejní vyšetřování. Kdyby německá veřejnoprávní televize odvysílala klip na téma, že migranti jsou invazivní druh, nastala by tsunami vyhazování a půlka světa by se zbořila. Když tady někdo vyzývá k vychcípání lidí nad pětašedesát let, všimne si toho pár sloupkařů a vyjádří podiv nad tím, že se v Německu opět líhnou nápady na Endlösung, tentokrát už ne židovské otázky, ale klimatické krize.
Komické na tom všem je – a je to komika jaksi na druhou, že ten klip o praseti babičce je pravdivý. Ukázalo se to minulý týden, když vláda umožnila občanům nad pětašedesát let přednostně nakupovat potraviny: ona ta prasata přijela v třicet let starých sto dvacítkách, žigulících, a dokonce v trabantech! Kdyby byli ekouvědomělí, přijeli by v elektromobilech nebo aspoň hybridech.
Tohle jsou ovšem maličkosti a veřejnost jim nevěnuje velkou pozornost. Iniciativu převzaly národní státy. Nejdřív uzavřely hranice a vysloužily si tím kritiku Evropské komise. Každý ten stát soustředil pozornost na zdravotní problémy svého obyvatelstva. Následovala kritika ze strany Evropské komise, které se nelíbila absence solidarity. Návrh na redistribuci nemocných podle kvót ještě z Bruselu nepadl, ale co není, může být, situace je značně dynamická a vyvrcholení krize je ještě před námi.
