Sytost žaludku je samozřejmostí. Jde o to, nebýt rušen čímkoli, co by mohlo vadit. Například prohra. Nebo výhra, záleží na tom, z jaké strany se na věc budete dívat. Není výhry bez prohry a naopak. Dále pak platí, že vyhraje výrazně méně jedinců než prohraje. Ten, kdo vyhrál, je samozřejmě v oblasti komfortní zóny, ovšem jen po dobu aktuálního vítězství. Jakmile pak prohraje, propadá do sféry diskomfortu.
Toto je bezesporu výzva, jíž je třeba čelit a již dlužno překonat. Na této frontě se usilovně pracuje. Předbojovníky jsou mladí výtvarní umělci. Prestižní cena Jindřicha Chalupeckého jistě vrhla stovky géniů do diskomfortu, zvláště pak, když ji získali takové lidé, jako František Skála nebo David Černý.
Úskalí pozitivních vibrací. O odmítnutí zatraceně dobré nabídky |
Toto bylo třeba změnit. Duch změny je vyjádřen proklamací: v našich očích není Cena Jindřicha Chalupeckého trofejí jediného laureáta či laureátky, jediného pomyslného vítěze, nýbrž společným oceněním pestré směsice umělkyň a umělců a jejich odlišných uměleckých východisek, jejichž porovnávání nemá smysl. Zkrátka, žádný vítěz, žádný vyčnívající jedinec zastiňující ne-vítěze, je vybírána skupina držitelů ceny, takzvané laureátstvo. Ti se pak utápějí v komfortní zóně, jako kdyby po těžké šichtě ulehli do vany s horkou vanou.
Není to žádná novinka, zavedeno je to od léta 2020. Jenom jsem si na to vzpomněl v souvislosti s druhým kolem senátních voleb. Ony už krajské volby poskytly prostor širokému laureátstvu vítězů. V druhém kole senátních voleb to ale bylo obzvlášť patrné.
Školy jako cestovky a bez svačiny je výuka působivější |
Andrej Babiš mohl radostně oznámit Miloši Zemanovi během oslavy exprezidentových osmdesátin, že jeho hnutí získalo osm senátorských křesel, takže už neplatí, že „ANO neumí senát‟. Jsou třetí nejpočetnější a mají nárok na místopředsednickou funkci. Ovšem vládní strany získaly celkem patnáct křesel a koalice Spolu devět, z toho ODS šest. Jednoznačná výhra nad opozicí, řekl k tomu premiér Petr Fiala. Coby vítěz má nárok na blaženost v komfortní zóně.
Mohlo by hrozit nebezpečí, že by se v ní mohl střetnout s Andrejem Babišem, který je taky v komfortní zóně a kdyby byli dva v komfortní zóně a museli jeden druhého strkat loktem, byla by to silně nekomfortní zóna. Naštěstí je to tak, že v politice nejsou komfortní zóny společné, jako teď budou ve školách společné záchody pro kluky a holky. Nehrozí nebezpečí, že by Petr Fiala a Andrej Babiš lezli do jedné společné vany horké vody.
V politice si vytváří politici komfortní zóny sami pro sebe. V té zóně diskomfortu zůstávají jenom voliči, ale to už je zase jiný příběh.
