A teď, po letech, ten deník připravili k vydání a doprovodili úvodem, popisem „vystupujících osob“ a dalšími náležitostmi Tomáš Vilímek, Michaela Tučková a Marek Suk a vydal ji Ústav pro soudobé dějiny.
Je mi trochu líto, že psaní deníků není povinné – pokládám totiž za zcela jisté, že to, co autor zapsal, také skutečně zažil a skutečně si myslel, je to historický materiál první třídy. Hned musím také přiznat, že si nic z toho, co Battěk píše, prostě nepamatuji. Že si nepamatuji to, u čeho jsem nebyla, je pochopitelné – nebyli jsme tak blízcí přátelé, aby mi vykládal, kde a kam chodil, s kým se setkával a proč.
