Musím přiznat, že mě to připomenutí starých časů – v době covidu jezdí tramvaje spíš poloprázdné – nijak nenadchlo. Ale co, řekla jsem si, mám to pár stanic, nebudu si stěžovat.
Sešli jsme se s kamarády v tom kraťoučkém období, kdy se mohlo večer do hospody, a když jsem se v deset vracela domů tramvají, potkalo mě nemilé překvapení. Ačkoli bylo, jak už jsem napsala, deset večer, jezdily už noční tramvaje a ta moje, na kterou jsem musela chvíli čekat, byla opravdu plná.
Tento článek je součástí exkluzivního obsahu
První měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.
