Poslední slovo Petrušky Šustrové: S dějinami v zádech

Sleduji teď veřejné dění poněkud liknavě, leč v jedné chvíli jsem nabyla dojmu, že bez nějakého spiknutí v pozadí se nedá vysvětlit už skoro nic. Může to být – a ještě pořád doufám, že je – dojem mylný, mohla ho vytvořit náhodná shoda okolností, náhodný výběr kauz, které jsou zrovna v běhu nebo na které mi padlo oko, a jistě bych byla ráda, kdyby tomu tak bylo. Spiklenecké teorie a tajné pohnutky někde v pozadí mám velmi ráda – jenže v knížkách nebo ve filmech. V reálném životě a zejména v politice bych byla přece jen raději, kdyby se člověk mohl dozvědět, jak to vlastně bylo.