Naštvou se skoro všichni. Vlastně až na jednu výjimku a tou je můj muž, bez něhož bych byla nahraná.
V naší rodině se totiž odjakživa děly zajímavé věci spíš jemu než mně. Celé roky si zakládal na tom, že chodí všude pěšky, ale když si výjimečně sedl do nějakého prostředku veřejné dopravy, vždycky to stálo za to.
„Nebudeš věřit, kdo seděl v tramvaji vedle mě.“ ??? „Gusta Fučíková. Četla si knížku. A nebudeš věřit, co to bylo.“??? „Reportáž psaná na oprátce...“
