Když vidíte důchodce v televizním zpravodajství, hned vám musí být jasné, co od nich můžete čekat. Většinou se sotva šourají, vzadu pojízdná taška na nákup, vpředu vypouklé břicho, na hlavě sleželá čupřina, na jazyku smrt.
Možná v obrazových archivech ani jiné záběry nemají. Mně se ale pořád nechce připustit, že jde de facto o mé vrstevníky nebo skorovrstevníky. Tak trochu čekám, kdy se pod označením „důchodce“ objeví někdo jako má pětasedmdesátiletá přítelkyně Ivanka, která vypadá na pětačtyřicet a co do outfitů nezůstává pozadu za nejrespektovanějšími značkami. Nebo sousedka Alžběta, která je sice mírně při těle, ale působí přitom o poznání elegantněji než její čtyřicetiletá dcera s podobnou tělesnou konstrukcí.
