Bylo zřejmé, že „za zdí“ rozumí se v sousední palácové zahradě. Pro svatbu se rozhodně hodí. Za mého dětství se v ní konávaly pod věkovitým platanem komorní koncerty. Hudba tenkrát prostupovala větvemi mohutného stromu jako opar krásné, nevtíravé vůně, kterou mohli vdechovat nejen ti, kdo jí šli naproti zakoupením vstupenky, ale i ti, kdo otevřeli okna.
Ovšem jenom v případě, že bydleli těsně vedle. To proto, že ještě neúřadovali takzvaní bedňáci neboli technici, co dnes nastupují skoro všude ještě před hudebníky, aby pomocí mikrofonů, kabelů a výkonných reproduktorů instalovali elektrické zařízení umožňující přeměnu každého jednotlivého tónu v cosi podobného detonaci.
