Poslední slovo Radky Kvačkové: Máte na to data |
Tikají mi do všeho. Do spaní i do psaní, do práce i rekreace. Vždyť já i teď vím, že můžu psát jen do jedenácti dvaceti, protože bude čas vařit oběd. Nikdo ho po mně nechce v přesnou hodinu, ani sama ještě v poledne nemám hlad, ale cosi mě nutí dávat na stůl přesně v okamžiku, kdy odbíjí dvanáctá. Ať se děje, co se děje, dokonce ať se snažím, jak se snažím, rozuměj o zpoždění. Prostě pořád spěchám. Na sebe i na jiné. Jako bych neuměla ani na chvíli spočinout. Taky pořád pochybuju. O sobě i o jiných, o nedostatku trpělivosti ani nemluvě.
