Za minulého režimu jištěného ostnatým drátem se mi opakovaně v noci zdávalo, že mě pustili na půl dne ven a já měla hodinu na to, abych mohla nakoupit v nejbližším obchodním domě na západ od našich hranic pro sebe a rodinu, co stihnu. Ve spěchu blízkém panice jsem brala z regálů barevné punčochy, nápadité ponožky, měkoučké kozačky, ještě měkčí mikiny a zoufala si, že nestihnu drogérii. Teprve s nástupem hojnosti i u nás jsem pochopila, že to bylo dobře. V drogériích, přesněji řečeno v odděleních kosmetiky přetékajících zbožím, bývám totiž nešťastná.
26. listopadu 2019 5:00
