Je to způsob vhodný pro každého. Jenže potíž s tímto druhem cestování časem spočívá v tom, jak obtížné je vzít sebe samotného s sebou. Zvlášť na tak dlouhou cestu, takže přemýšlím: co by si asi myslel ten osmiletý já. Jak by hodnotil tu budoucnost, po které tak toužil, když si počítal, kolik mu bude, až bude rok 2000, když si představoval, že v budoucnosti budou mít doma taky telefon, jako mají u Minaříků, protože v budoucnosti bude mít telefon v předsíni každý, že do filmů se bude moci vstupovat jako do pokoje, že budeme létat na Mars. Byl by tak zklamaný jako já? Anebo by si nadšeně sednul k YouTubu a vstal až ve třiceti?
22. ledna 2020
