Něco podobného právě zažívám i já, nicméně nikoli díky medikaci, ale díky tomu, že mě konečně napadlo nechat někoho jiného za sebe srovnat moji knihovnu.
Abych to vysvětlil – pořádání knihovny je v mém světě záležitost vysoce soukromá, náročná a pro vyrovnanost nebezpečnější než rozchod či úmrtí domácího mazlíčka. Dokonce jsem o tom už i tady psal. Ze svého digitálního archivu vím, že to bylo 19. 12. 2007 a že se to Poslední slovo jmenovalo Pravidla knihovny, zjistit to mi trvalo míň než minutu.
