Dvouměsíční prázdniny, které jsem trávívala v naší chaloupce ve společnosti dvou bratranců, přede mnou, když mi bylo deset, ležely jako nekonečný příslib dobrodružství, lezení po stromech, vůně smůly, tajemných zákoutí v lesích. No, nekonečný vlastně ne, ale tak dlouhý, že jsem na jeho konec prostě nemyslela, tak jako většina z nás nemyslí na smrt.
Poslední slovo
29. srpna 2024 21:00



















