Je poněkud zvláštní, jak často právě přírodovědci podléhají racionalitě empirické vědy, jako by byla totální a jediná, a nejsou schopni ji zasadit do rámce racionality filosofické. S úsměvem jsem si vybavil výrok, sovětského kosmonauta Germana Titova, který se vrátil v roce 1961 z obletu Země s vítězným zjištěním, že ve vesmíru Boha nepotkal.
Rok na to americký astronaut John Glenn naopak utrpěl estetický náboženský šok z krásy při pohledu na modrou živou planetu, která bezpečně pluje ve vesmírném moři plném jedů, extrémních teplot a nepředstavitelných explozí. Vesmírní letci nebyli ani vědci ani filosofové, avšak rozpor mezi a-teismem a teismem existuje často stejně dětinsky na každé úrovni vzdělání. Proč?
V čem spočívá filosofický omyl vědeckého myšlení, jakmile je aplikováno na mnohem abstraktnější (a zároveň instinktivnější) úroveň poznání našeho jsoucna, někdy poněkud nepřesně nazývaného bytím?
Empirická věda objevuje v daném materiálním vesmíru plném jednotlivostí obecné a tudíž nutné zákony, zákonitosti. Tato podmínka platí, i kdyby šlo o omyl, což se často stává. Jenomže všechno, co existuje, existuje poněkud jinak. Ne nutně. Nutnost zákonů je obecná a vytažená z oněch daných jednotlivostí.
Existence konkrétních individuálních objektů není nezbytná, přestože si to o sobě někteří lidé myslí. Právě teď se na jihozápadě Prahy dokončuje největší dálnicový most v republice – není nutný – někdo o jeho (výstavbě) a tudíž i existenci přece rozhodl. Pokud ovšem byl špatně navržen, nebo jej stavitel přesně podle plánu nepostavil, případně nás (plátce daní) ošidil na materiálu, tak se dříve nebo později zbortí. O tom proč se most zbortí vypovídají s železnou nutností objevené zákony. O tom proč tu ten most je, věda nic vědět nemůže. Je tady z vůle.
Věda se věcmi zabývá, ale jaksi stranou jejich jedinečnosti, ta je nepopsatelná. Protože jsou však objevované obecné a abstraktní zákony nutné, vzniká u těch, jež se tím stále zabývají dojem, že je nutné i to, co existuje individuálně materiálně a nedeterminovaně. Věda se dívá dozadu, staří filosové se dívali dopředu.
Neznáme nic, co by existovalo nutně. Kdyby nešly panenky silnicí právě v určitou chvíli, těžko by je potkali dva myslivci. Kdyby lev právě nenarazil na nešťastného zbloudilce, nesežral by ho. A jak napsal velký anglický filosof Alfred N. Whitehead: můžeme se smysluplně ptát nejen proč vůbec existuje vesmír, ale proč existuje právě takový a ne jiný. Proč taková a ne jiná racionalita či plán.
Hawking si před časem myslel, tak jako před ním Einstein, že nahlédne do boží kuchyně stvoření světa. Teď má dojem, že stačí gravitační zákon, aby vzniklo něco (samo) z ničeho. Žádný zákon ovšem nestačí k tomu, aby se něco, co nutné není, stalo. Vesmír však defakto vznikl, a pokud gravitační vysvětlení dočasně postačí, to něco z čeho povstal nebude nic (nic je pouhá mentální negace) ale bude matérií sice jinou (nehmotnou), která však zřejmě také prozradí svého Tvůrce!
