Ale i kdyby se nic podobného nestalo a koalice fungovala jako doposud, pak může opozice těžit z neustálého upozorňování na střet zájmů premiéra a na spory o evropské dotace. Pokud Andrej Babiš tvrdošíjně odmítá, že by se vracela jediná koruna dotací pro Agrofert, pak v okamžiku definitivní zprávy, která může žádat jen o vrácení zlomku částek zmiňovaných ve zprávě předběžné, bude v neudržitelné pozici. A jak se pak zachová, ví jen on sám. Hnutí ANO jej k ničemu nedonutí, je vskutku jeho. Varianta, že by se vracely peníze a Agrofert se o ně soudil, je též katastrofální, Jak se může premiérova bývalá firma soudit se státem, který on řídí?
Opozice se domluvila, že vyvolá hlasování o nedůvěře vládě. Jednání bude až po demonstraci |
Každopádně ať už dopadne snaha opozice jakkoli, vyhodit ze sedla Babiše nelze jen tak. Tedy pokud Petr Fiala nechce stát v čele demokratů, kteří k sobě přivinou KSČM a okamurovce ve jménu debabišizace. Opozice tedy bude až do definitivního verdiktu ohledně dotací zvyšovat svůj tlak, jak jen to půjde. Do konce roku se tedy dočkáme nejméně ještě jednoho hlasování o nedůvěře, počítám, že k výročí 17. listopadu.
Co se může stát špatného? Leccos. Opozice dotlačí – podle hesla čím hůř, tím lépe – Andreje Babiše, který se nikdy funkce nevzdá (jak nám opakovaně tvrdí), ke společné vládě s komunisty a okamurovci. To může být třeba pod hlavičkou vlády „odborníků“. Nebo může vládnout přímo vláda Miloše Zemana s podporou ANO, SPD a komunistů. Velmi málo pravděpodobné, ale teoreticky možné jsou též předčasné volby. Ty by ovšem znamenaly ještě větší marginalizaci některých opozičních stran. Opoziční strany vládu shodit nechtějí, potřebují, aby Babiš trvale krvácel a ony byly z obliga.