Ano, něco podobného se od balkánských válek 90. let z této části Evropy nikdy nevytratilo, jenže novinkou jsou tam závody ve zbrojení a slavnostní vojenské přehlídky, které v kombinaci s válkou na Ukrajině zvyšují celkový neklid na kontinentu. Jednou z reakcí na tuto situaci jsou úvahy o návratu povinné vojny. Rozhodnutí o ní padlo nedávno například v Chorvatsku.
Obnovili byste povinnou vojnu i v Česku?
Už je to čtyřicet let, ale dodnes vím, že bych ty pocity nikomu nepřál. Byl to asi nejhorší den mého života. Představa, že teď budu dva roky za zdmi kasáren dnes a denně zažívat tupý dril a v prvních měsících i primitivní šikanu a ven se dostanu jen občas na vycházku a domů jednou za pár měsíců, mě docela děsila. Že vojna dělá z chlapce muže, jak se říkávalo, taky zaručeně neplatilo. Člověk byl rád, když to přežil bez větší újmy.
UHRYGabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Slova „vlastenecká povinnost“ byla sice součástí vojenské přísahy, tamtéž ale stálo, že šlo o „věrnost pracujícímu lidu vedenému komunistickou stranou“, řízenou samozřejmě z Moskvy. Takže jaképak vlastenectví?
V ideálním případě si člověk přivezl domů bohatou lidskou zkušenost (nikdy předtím ani potom už jsem neměl příležitost žít „24/7“ se zástupci všech představitelných sociálních skupin společnosti). Dnes už je na místě bez ironie mluvit o skutečné obraně vlasti, s níž je možné se ztotožnit, a díkybohu existují i civilizovanější způsoby než ten komunistický, jak na ni někoho připravit.
Návrat povolávacích rozkazů
Země, které před dvěma dekádami s velkou slávou opouštěly model povinné vojenské služby, dnes kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě po nějaké její modifikaci pošilhávají. Ono totiž nestačí donekonečna zvyšovat procento HDP na obranu, když chybí lidská síla a ochota jít do zbraně a zvednout ji proti nepříteli.
V reakci na ruskou agresi na Ukrajině se základní vojenská služba vrátila v minulých letech do některých skandinávských a pobaltských zemí. Jinde, jako například v Estonsku, Finsku nebo Dánsku, ji nikdy ani nezrušili.
Znovuzavedení povinné vojenské služby odhlasovali před týdnem chorvatští poslanci. Země zrušila povinnou vojnu v roce 2008, rok před vstupem do Severoatlantické aliance, a následně se zaměřila na profesionalizaci armády. Ta v současnosti čítá téměř 15 000 vojáků v aktivní službě a dalších 20 000 rezervistů. Každý rok teď bude do služby povoláno 18 000 mužů nad 18 let, kteří projdou dvouměsíčním vojenským výcvikem. Žen se povinná služba netýká. Muži, jimž bude bránit ve vojenské službě jejich přesvědčení, budou moci absolvovat civilní službu o délce tři až čtyři měsíce.
Německo chce losovat, kdo půjde povinně na vojnu. Česko se může inspirovat |
Mít kvalitní armádu, která garantuje obranyschopnost státu, znamená získat pro ni motivované lidi. Moderní evropský stát nežene do maskáčů všechny bojeschopné dvacetileté chlapce, v ideálním případě si vybírá, a aby k tomu mohlo dojít, něco jim i nabízí. Také Německo, kde se v současnosti projednává zákon o vojenské službě, staví především na principu dobrovolnosti. Až pokud by potřeby Bundeswehru nebyly uspokojeny, byly by obnoveny povolávací rozkazy pro část již odvedených. Podobně jako v Chorvatsku i zde bude jako alternativa fungovat náhradní služba.
Komunistický stát posílal sotva dospělé chlapce na vojnu proto, aby je měl pod kontrolou, ideologicky jim vymýval mozky a v neposlední řadě je využíval jako levnou pracovní sílu. Dnešní moderní povinná vojna umožňuje získat různé dovednosti uplatnitelné pak i v civilu. A navíc frekventant nemusí být izolovaný od společnosti, jak tomu bývalo kdysi, existují i modely, kdy je 24hodinová přítomnost vojáka vyžadována jen na začátku výcviku, později už například tráví doma víkendy.
Motoristé pro povinný výcvik
Ve střední Evropě se toto téma přetřásá zejména v Polsku, nad jehož územím v září létaly ruské drony. Premiér Donald Tusk mluví o hledání modelu, podle něhož bude každý dospělý muž v zemi vycvičen pro případ války.
Pochopení pro případnou povinnou vojnu roste v posledních letech i v české společnosti, podle průzkumů je jí nakloněna zhruba polovina populace. Dosavadní vedení země ale tuto myšlenku zatím odmítá a vedle možnosti stát se profesionálním vojákem klade důraz na dobrovolná vojenská cvičení a vstup do aktivních záloh. Snad jediným relevantním politickým subjektem, který by zavedl povinný vojenský výcvik, jsou Motoristé sobě.
Na Slovensku přišel nedávno se stejnou myšlenkou národovecky orientovaný ministr cestovního ruchu a sportu Rudolf Huliak a to z velmi nečekaných důvodů. Svůj návrh na zavedení minimálně tříměsíční povinné vojenské služby zdůvodnil mimo jiné tím, že „premiér sousedního státu blouzní o Velkém Maďarsku“.
Bafuňáři ze Žitného ostrova dali gól slovenskému fotbalu. Hrát na etnickou strunu je ale hloupé |
Ještěže Viktor Orbán, o němž je řeč, a Robert Fico, předseda slovenské vlády, jejímž je Huliak členem, jsou politickými spojenci. A ještěže existují i další dobré důvody myslet si, že klid na této „frontě“ má perspektivu. A to přesto, že člověk ani nemusí navštívit mezistátní fotbalové utkání, aby byl svědkem nepochopitelné etnické nenávisti, stačí se podívat na ligový zápas mezi „slovenským“ Slovanem Bratislava a „maďarským“ DAC Dunajská Streda.
