V úterý odvolal generální ředitel Národního památkového ústavu Tomáš Hájek pana Josefa Štulce jak z místa svého náměstka, tak z místa hlavního konzervátora. Bez udání důvodů.
Na to má samozřejmě nárok, jen se může zdát divné, že pana Štulce jmenoval do funkce náměstka před několika dny. Proč? Památkáři mluví o tom, že Josef Štulc odmítl provádět čistku mezi svými podřízenými.
Čerstvý generální ředitel má vůbec velké problémy s komunikací, což je s podivem, mluví-li neustále o otevření památkové péče veřejnosti. Veřejné rozhlasové debatě se vyhnul, důvody pro překotné personální změny zásadně neudává a například diskusní fórum na internetové stránce ústavu bylo zrušeno bez udání důvodu.
Památkáři, na které dosahují kompetence ministra Jandáka a měli nějaké námitky, byli zbaveni funkce nebo vyhozeni. Patrně se otevření ústavu veřejnosti bude týkat až „nové“, panem ředitelem přejinačené památkové péče.
Nadšení místo znalostí
Noví favoriti pana Hájka se ani netají tím, že nedostatek odbornosti není na překážku. „Myslím, že není ani tak důležité, co člověk studuje, ale to, co ho baví... A co se týče toho, že jsem vodohospodář? Bývalo by se mi líbilo jít na architekturu, ale neuměl jsem kreslit a ani bych se tam tenkrát nedostal. Tatínek byl stavař, já jsem stavař, odmalička jezdím po památkách...“ řekl v novinovém rozhovoru čerstvý ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Tomáš Pek, taktéž podnikatel v chemickém průmyslu a majitel tvrze Cuknštejn.
Zájem o obor je jistě hezký, ale slepé střevo si také nenecháte vyoperovat od nadšeného chirurga amatéra, který se živí jako holič, ale odmalička chtěl operovat.
Jenže ani pan Pek nebyl dostatečně povolný a o vyhazování kastelánů bez udání důvodů si dovolil veřejně pochybovat, a tak byl i on včera odvolán.
Pan ministr Jandák se opakovaně veřejně oháněl chystaným odhalením korupce mezi památkáři. Nechť ty zkorumpované odhalí, všichni je chceme vidět! Nesmíme ale zapomenout na to, že všechny ty pochybné stavby například v Praze či v Brně, kde se ustupovalo bohatým a mocným investorům a developerům, nepovolovali památkáři, mezi kterými ministrův pochop Hájek tak řádí, ale památkáři „obecní“, tedy třeba pražského a brněnského magistrátu.
Právě tihle pánové a dámy by potřebovali, aby se jim někdo podíval na prsty. Pracovníci památkového ústavu těmto obecním úředníkům v drtivé většině případů oponovali. Vzhledem k tomu, že nemají žádnou exekutivní pravomoc, by je asi uplácel jen velký bloud.
Budeme jen rádi, když se nenaplní obavy z toho, že čistka v památkovém ústavu má jediný účel: zlikvidovat jeho odbornou kompetenci a podřídit jej politickému diktátu. Potom by vytvoření památkového úřadu, o kterém se velmi neurčitě zmiňují pánové Hájek či Jandák, bylo otevřením dveří pro stavební firmy, architekty a developery do všech památkových rezervací ČR.
Samo vytvoření památkového úřadu a odstranění dvojkolejnosti v památkové péči není nic špatného, ale logický postup by byl následující: nejprve prosadit zákon, pak vymyslet strukturu úřadu a nakonec vybírat lidi.
A logický postup při řešení toho, co se nyní děje, by pak byl ovšem takový, že z mnohonásobné personální blamáže pana Hájka někdo vyvodí důsledky.
Ministr kultury Vítězslav Jandák odvoláním vědecké rady ministerstva doslova v přímém televizním přenosu demonstroval, o co mu jde.
V lepším případě o populistické kroky, které mu vedle obliby mají zajistit i pověst rázného chlapáckého politika. V tom horším umést cestičku spřáteleným architektům a stavebníkům k „dobrému kšeftu“. A nějaké pan Jandák ze svého působení na pražské radnici znát musí. Nebo ne?
Co se skrývá za bodrými žvásty?
Česká republika by si řádnou diskusi o památkové péči zasloužila, jenže když je výsledkem práce tandemu Hájek - Jandák odvolání či propuštění více než šedesáti odborně vysokoškolsky vzdělaných specialistů za necelý jeden měsíc, a to bez udání relevantního důvodu, člověku zůstává rozum stát.
Na podporu památkářů v Česku demonstrovat nikdo nepůjde, je to malá a nepříliš vlivná komunita, Obhospodařuje však kulturní bohatství a také pochopitelně majetek obrovské hodnoty. Pokud by se podařilo části politiků, lhostejno z jaké partaje, tuto oblast proměnit ve svůj záhumenek, může přijít rozhořčení široké veřejnosti příliš pozdě.
Pánové Jandák s Hájkem by měli vyvrátit pochybnosti o svých záměrech a konkrétně a veřejně objasnit, kam chtějí památkovou péči směřovat a proč. Plošné vyhazovy nejsou program.
