V příliš mnoha Češích je pořád zakořeněný totalitní princip my versus oni, zesílený příklonem ke stádnosti. Vidíme to na prezidentovi, vidíme to i na ostatních politicích, vidíme to na přístupu k životnímu prostředí, k práci, ve vztazích...
SPECIÁL O DANNY DOUGLASOVI A HLEDÁNÍ RELIKVIÁŘE SVATÉHO MAURA ČTĚTE ZDE: |
Potřeba vytvořit si nepřítele, zaškatulkovat si ho do jednoduchých kulis, onálepkovat ho nějakým hanlivým přídomkem ovládá veřejný prostor. Vyhrává neúcta, kterou přiživuje strach ze selhání, jejž je potřeba na někoho hodit.
I zdánlivě silné osobnosti se pohybují v sevřených hranicích, které Čechům zanechali komunisté. A nejsmutnější na tom je, že z kleští totalitního odkazu málokdy dokážou uniknout i lidé, kteří proti komunismu aktivně bojovali. Hluboce zaryté vzorce v českém všeobecném vědomí se mění velmi pomalu a velmi těžce.
Případ Američana Dannyho Douglase, který se pustil v osmdesátých letech do křížku s komunistickým režimem a hon za zlatým relikviářem svatého Maura prohrál (dalo by se podotknout, že jinak to patrně ani dopadnout nemohlo, byť byl Američan díky zrezivělému režimu blízko úspěchu), může být další zkouškou.
Testem, zda jsou Češi schopni pochopit a ocenit jednotlivce, nebo zda sevřeně stojí za heslem „my proti nim“, které nemá nic společného s vlastenectvím. Testem, zda vidí Douglase jako člověka, který chtěl pro vlastní prospěch obrat Čechy o poklad, nebo jako muže, který, ať už z jakýchkoli příčin, šel za svým cílem bez vytáček, ale také bez lží.
To málo, co Češi mohou udělat, je oficiálně uznat Douglasovu zásluhu na tom, že v Bečově nad Teplou mohou vystavovat nádherný výtvor středověkého zlatnictví, který jim spadl znenadání do klína.
V poválečném Německu to trvalo dvacet let, než se začal měnit pohled na generace lidí, které ovlivnil chtě nechtě nacismus. Čeští (českoslovenští) komunisté vládli sice skoro čtyřikrát déle než nacisté, přesto by už mohl přijít čas na změnu. Dorůstají generace, které přišly na svět po pádu komunismu. Je čas, aby vystřídaly ve veřejném prostoru politiky, které jejich srdce pořád táhne k myšlenkovému světu, ve kterém vyrůstali a kterému tak dobře rozumí.
