K plastice se prý vyjádří pražský magistrát. To jsme moc rádi, na magistrátu totiž mostům rozumějí. O havarijním stavu Rovnováhy se vědělo, a proto prý byla oplocená. Zdá se, že pletivo nezabralo. Nepochybně nás odpovědní činitelé ujistí o tom, že je vše v pořádku a v blízké budoucnosti se na místo původní plastiky vrátí její replika. Ale jestli to tak doopravdy bude, ví jen Bůh a svatý Václav.
Shodou okolností ve čtvrtek padly v Itálii přísné tresty za zřícení mostu v Janově, v roce 2018 zde zemřelo 43 lidí. Soud potrestal celkem 32 z padesáti obžalovaných a nejvyšší vynesený trest je dvanáctiletý. U nás se na podobný proces teprve čeká, ale děláme, co můžeme, aby naše mosty skončily špatně.
„Záchrana“ unikátní památky
Nejlepším příkladem je Libeňský most, o jeho havarijním stavu se ví od ledna roku 2016, tehdy se dostalo publicity studii ČVUT, která konstatuje havarijní stav a potřebu komplexní opravy. Od této chvíle je vše v rukou politiků a výsledek je stále nejistý, ačkoli rekonstrukce začala v roce 2022, od května 2026 stavba stojí po rozhodnutí soudu, který zastavil veškeré práce. Mezitím se však několik oblouků na libeňské straně mostu zbouralo a tramvajový provoz je přerušený. A kdy bude hotovo? Prý někdy mezi lety 2032 až 2034, ale to je spíš optimistický odhad.
Pražané sobě? Jak kteří. Motoristé mohou nový most vnímat jako diskriminaci |
V Praze se s některými stavbami zachází hodně specificky. Vzpomínám si na optimistická slova paní Udženiji (ODS), která Pražany ujišťovala o tom, že historický dřevěný stadion na ostrově Štvanice bude zachráněn. A kde je dnes? Na smetišti dějin.
Libeňský most je pro pražské politiky jen vhodnou záminkou, kterak se hádat o způsob „záchrany“ unikátní památky, ve skutečnosti jde o jediné, nechat most spadnout. To se pak naskytne úplně čistý stůl, to budou teprve zakázky.
Ne že bychom se modlili, aby spadla. Nikdo tu plastiku neměl rád, říkají místní |
Spory o železniční most pod Vyšehradem jsou variací na podobné téma. Neschopnost vypořádat se se skutečností, že dopravní stavby jsou po stu letech na hranici životnosti a neodpovídají požadavkům moderní dopravy, je jen jednou stranou mince. Druhou je neochota hrát otevřenou hru a říci občanům, že uchování technických památek v místě dopravně vytíženém představuje omezení. Dále se vždy všichni pohádají o cenu jakékoli realizace. Jako by dnes bylo možné postavit cokoli za pár korun.
Pojďme se bát aneb Je zde další ohromná příležitost pro zakazovatelské hnutí |
Kéž se nikomu nic nestane
Nezoufejte, v Česku máme na vše univerzální recept, zatímco se bude na magistrátu vášnivě diskutovat, zub času udělá své. Věříme a doufáme, že v případě mostů to dopadne podobně jako s plastikou Rovnováha, nikomu se nic nestane. Aby všichni politici, kteří se starají o nerušené chátrání dopravní infrastruktury, mohli očekávat nějakou primátorskou medaili za zásluhy.
