„Já to vůbec nechápu, to je stres,“ tuhle větu do telefonu opakoval možná šestkrát a pokoušel se s podobně dezorientovaným kamarádem vzrušeně a překotně domluvit na tom, v jaké stanici se sejdou.
Mladíkovo chování ostře kontrastovalo s poklidem vládnoucím v soupravě, jako by byl jediný, koho překvapilo uzavření stanice Florenc na trase C. Pražané byli o prosakujícím stropu stanice informování už v neděli v podvečer a informace o uzavření rozhodně nebyla tajná. Ale proč by se měli mladí zabývat přízemnostmi, jako fungováním MHD?
„Červené“ metro na Florenci bude zavřené několik dní, vlaky stanicí jen projíždějí |
Dezorientovaný se několikrát do telefonu svěřil kamarádovi , že vlastně neví, kam jede a neustále se dohadovali, kde se vlastně sejdou. Pozoruhodné bylo, že se ani pohledem nepokusil požádat někoho ze spolucestujících o radu či pomoc, podle mého odhadu všichni bezpečně věděli, kde jsou a kam souprava směřuje.
„Kámo, kámo, jsem na Můstku a přepínám na videohovor, abysme se našli,“ loučil se s námi náš spolucestující, když vystupoval. Předpokládám, že jsem nebyl sám, kdo měl obavy o to, zda ti dva dorazí do cíle. Pokročilá umělá inteligence by mladému muži jistě byla schopna poradit a uklidnit jej, jenže zatím není k dispozici, vývojáři musejí ještě hodně přidat. A vzápětí se neodbytně vynořila otázka, nakolik jsou nové technologie přínosem pro kognitivní schopnosti uživatelů. My starší, prosím, při hledání odpovědi negeneralizujme.
