Po nástupu prezidenta Pavla byla z těchto bud odstraněna část bezpečnostních rámů a plošné kontroly byly zmírněny na namátkové. Nová policejní stanoviště, jejichž podoba vzešla z architektonické soutěže pořádané Správou Pražského hradu a Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, budou určena pro namátkové kontroly.
Bude ale možné rozšiřovat je o další moduly a vrátit kontroly trvalé a plošné. Účelem nových stanovišť, ať menších či rozšířených, je vytvořit důstojné prostředí pro návštěvníky a komfort pro policisty.
Je jasné, že důvody pro bezpečnostní opatření na Pražském hradě najdou bezpečnostní složky vždy, protože život není bez rizika. Budeme proto opevňovat historická města (i Pražský hrad je vlastně spíš malou městskou čtvrtí než „hradem“), nádraží, obchodní centra, kina, školy a mnoho dalších míst? Proč zrovna na Pražském hradě máme mít fiktivní pocit, že rizika jsou eliminována? Pokud proto, že jde o sídlo prezidenta, pak by toto sídlo mělo být přesunuto na jiné, bezpečnější místo a zvýšená ostraha Hradu by měla probíhat pouze v době konání státních akcí.
Už žádné „Zemanovy boudy“. Takhle to nově bude vypadat u kontrol na Hradě |
Madridský model
Jen na okraj, před Královským palácem v Madridu, v němž občas také probíhají státní ceremonie, rovněž stojí přístřešek. Nepohybují se pod ním ovšem policisté, ale návštěvníci čekající ve frontě na vstupenky, kteří se v něm mohou na chvíli ukrýt před rozmary počasí. Bezpečnostní kontroly zavazadel i osob probíhají uvnitř. Na rozlehlém nádvoří lemovaném z jedné strany Královským palácem a z protější strany volně přístupnou katedrálou to vypadá normálně. Nejsou tam zátarasy a zpravidla se tam neprocházejí ozbrojení vojáci v maskáčích.
Na Pražském hradě by to mohlo být řešeno podobně: kontroly, pokud by byly nutné, by se prováděly v interiérech a v nich by byla schována potřebná zařízení, jako je tomu u srovnatelných památek v Evropě. Nemělo by se vstupovat do veřejného prostoru s boudami, které tam nemají co dělat.
Když skupina Ztohoven před deseti lety vyvěšovala na Pražském hradě červené trenky, asi ji ani nenapadlo, co bude následovat. Málokdo pochybuje o tom, že právě jejich akce byla záminkou k obsazení Pražského hradu policií a armádou a k zavedení masivních, občany právem kritizovaných bezpečnostních opatření, k uzavírání částí Hradu a k omezení jeho prostupnosti. Systém bezpečnostních opatření a uzavírek bude nyní doveden k formální dokonalosti a tím do věčnosti. Nezbavíme se ho už nikdy, nebo snad tehdy, až bude prezidentské sídlo přestěhováno.
Za Husáka, Havla i Klause
I když nezbývá než smutnou realitu akceptovat, je třeba klást otázky. Správa Pražského hradu zatím poskytla spíše kusé informace. Nesdělila například, zda dodržela avizovaný rozpočet architektonické soutěže ve výši zhruba milion korun. Neřekla, kolik bude stát výroba, instalace a údržba nových stanovišť. Nejsou jasné rozměry stanovišť – pokud budou instalovány čtyři moduly vedle sebe, pak stanoviště, jak plyne za zadání soutěže, dosáhnou nynějších rozměrů; informace, že přístřešky budou menší o polovinu, je tedy relativní.
Kontrolní body na Hradě jako kondomy. Raději je mít a nepoužít než potřebovat a nemít |
Dostupné vizualizace nedávají objektivní zprávu o vizuálním zásahu do parteru Pražského hradu. Podle zadání soutěže nebudou osazeny jen nové přístřešky, ale také nové designové zábrany regulující pohyb lidí, které budou kotveny do hran přístřešků a do sebe navzájem. Na dvou stanovištích bude z vozovky čnít hustá řada zásuvných bezpečnostních sloupů, jak je zřejmé ze zadání soutěže, ovšem není to zřejmé z vizualizací vítězného návrhu. Dá se očekávat, že všechny tyto prvky vizuálně zaplevelí a zatarasí vstupy do Hradu. A o tom, že by se někdy pro veřejnost otevřela v obou směrech Brána gigantů, jako to bylo za Husáka, Havla i Klause, si zřejmě můžeme nechat jen zdát.
Není pravda, že nové boudy budou „citlivým, nerušivým řešením“ pro „scénografii“ Pražského hradu, jak tvrdí protagonisté právě skončené soutěže. Žádná soutěž totiž nemůže přinést „citlivé řešení“ daného zadání. Hradní policejní bouda bude vždy vypadat trochu jako zahradní altán, trochu jako chatka a trochu jako autobusová zastávka a vždycky bude necitlivá a rušivá.
Pražský hrad není a nikdy nebude „scénografickou“ kulisou nebo dokonce „prázdnou nádobou“, ale místem, které se silou své tisícileté historie bude bránit pochybným zásahům a banálním řešením. Z tohoto úhlu pohledu byly Zemanovy boudy vlastně lepší. Jejich odpudivý, leč provizorní ráz dával naději, že jednoho dne zetlí a spadnou a tato naděje teď umírá.
