Za prvé. Podíváte-li se do webových diskusí, může vás překvapit, kolik lidí nová kontrolní stanoviště odmítá. Ne proto, že se jim nelíbí, ale z principu. Podle nich nemají být na Hradě kontroly žádné.
Za druhé. Debata se soustředí na kontrolní stanoviště ( „kadibudky“). Na to, jaká mají být, či zda vůbec tam mají být. Jejich zavedení v roce 2016 vzbudilo velkou míru nevole, dočtete se v médiích. Je to pravda, ale zároveň je to jen část pravdy. Nevoli totiž budily nejen „boudy“, bezpečnostní rámy a fronty před nimi ( „bezpečnostní buzerace“), ale i omezení přístupných areálů na Hradě ( „uzavírací buzerace“).
Bývaly doby, ještě před dávnými deseti lety, kdy člověk mohl jít pěšky z Hradčan na Malou Stranu přes Hrad, a aby se nemusel prodírat turisty na nádvořích, mohl to vzít podél Jižních zahrad – Rajské a Na valech. Ty jsou i dnes sice přístupné, ale ne průchozí. Z Hradčanského náměstí se do nich nedostanete. Už nemůžete obejít Hrad z jihu a přitom si užít krásný pohled na panorama Prahy.
Je to téma, které by „kauza kadibudky“ neměla odsunout. Pomalu se blíží polovina mandátu prezidenta Petra Pavla, tak se to téma připomíná jaksi samo.
Líbí se vám nové kontrolní stanoviště na Pražském hradě?
Důvody tu jsou, nejenom červené trenýrky
Co se týče bezpečnosti na Hradě a kontrolních bodů, není to unikátní věc. Kdo někdy viděl sídlo hlavy státu v cizině, ví, že i tam se kontroluje. Ostatně: kde se dnes nekontroluje?
Ale weboví diskutéři snadno podléhají demagogii. Pár příkladů. „Důvody pominuly, kontroly pokračují.“ „Ani komunisté nepotřebovali takovou ochranu.“ „Možná jsou teď kontroly méně přísné, ale neměly by být žádné.“ Co k tomu říci?
Za prvé. Důvody nepominuly. V roce 2016 se ještě nevědělo o ruské aktivitě ve Vrběticích. Džihádisté útočili v západní Evropě, ale ne u nás. A důchodce Baldu nikdo neznal. Přesto se za prezidenta Zemana kontroly prosadily, i když tím hlavním důvodem byly červené trenýrky vyvěšené na Hradě. Znamená to ale, že teď žijeme v bezpečnějším prostředí než v roce 2016? To asi těžko, že.
Za druhé. Komu se nelíbí jakýkoliv bezpečnostní prvek, kdo říká, že taková ochrana tu nikdy nebyla, asi neviděl záběry ruského vůdce Putina u desetimetrového jednacího stolu. Ani Stalin nemluvil s partnery z takového odstupu. Buďme rádi, že toto u nás není, ale nebagatelizujme veškerou bezpečnost.
Už žádné „Zemanovy boudy“. Takhle to nově bude vypadat u kontrol na Hradě |
Za třetí. U kontrolních stanovišť rozlišujme mezi jejich samotnou existencí a způsobem provozu. Když už u Hradu stojí budky (ať staré, nebo nové), neznamená to automaticky, že budou ve stálém provozu. Je to přesně podle hlášky z akčního filmu, kde hrdinka na adresu kondomu říká: „Raději ho mít a pak nepoužít než ho potřebovat a nemít.“ Totéž platí pro kontrolní budky: raději je mít připravené a nepoužívat než je při nějakém alarmu potřebovat, ale nemít.
Takhle by to mohl pochopit každý. I ti, kteří si právem stěžují na to, že dnes nelze procházet Pražským hradem tak volně jako dříve.
Co vadí víc? Bezpečnostní, nebo uzavírací buzerace?
Tyto dvě věci – kontrolní body a volný pohyb po Hradě – spolu souvisejí jen volně. Můžeme mít u hlavních vstupů kontrolní body, a stejně z Hradčanského náměstí do Rajské zahrady neprojdete. Nebo může být Hrad bez kontrol, a stejně někdo určí, že počet vstupních míst se sníží – včetně toho přes Rajskou zahradu.
Ale téma je to dost zásadní. Bylo by zajímavé udělat solidní průzkum k otázce, co lidem vadí více. To, že jsou u hlavních vstupů na Hrad kontrolní stanoviště (ač nemusí být v provozu)? Nebo to, že nemohou projít z Hradčanského náměstí přímo do Rajské zahrady, na Opyš a pak na Klárov?
Když našinec uvažuje o tom, co dříve šlo a teď už nejde, může dospět k tomu, že zlaté časy Hradu byly v nultých letech, za éry prezidenta Klause, kdy byly přístupné areály z Havlovy éry ještě rozšířeny. Tehdy se smělo skoro všude a bez zbytečných buzerací.
