Což – přinejmenším z historizujícího pohledu – zpochybňuje, že se jedná o stejný den: ne vždy se totiž den počítával od půlnoci do půlnoci. Podle tzv. staročeského času, který se na území Království českého užíval v době vrcholného středověku, se počátek dne kladl do okamžiku západu slunce. Nešlo ovšem o nějaký „(staro)český vynález“, takové určování času bylo po Evropě široce rozšířené a jeho původ ležel v židovské tradici opřené o počátek Starého zákona, kde nejprve byla „tma nad propastí“ (Gen 1,2) a po oddělení světla od tmy „byl večer a bylo jitro, den první“ (Gen 1,5) – tedy tma předcházela světlu (ostatně šábes Židé i v našich časech světí od pátečního večera).
To mělo za následek, že různé dny začínaly a samozřejmě také končily v různou dobu, neboť – jak je zřejmé – slunce nezapadá ve všech dnech roku ve stejný okamžik (míním: dle dnešního měření času), ale pro naše předky to přinášelo důležitou výhodu: bez ohledu na roční dobu zbývalo každý den ve stejnou hodinu stejně času do západu slunce, a tedy do ukončení denních prací.
O počtu českých nobelistů v porovnání s počtem českých nobelistů |
Této výhody jsme se zavedením současné časomíry zbavili – tedy ledaže bychom se řídili nějakými opravdu historickými hodinami, například pražským orlojem, který zmíněný staročeský čas ukazuje na jednom ze svých ciferníků (a údajně podle něj jeho zvon vyzváněl hodiny až do poškození v květnu 1945).
Pro úplnost ještě stojí za doplnění, že staroměstský orloj (přes lat. „horologium“ z řec. „horologion“– „hodiny“, od „hora“ – „hodina“ a „lego“ – „oznamuji“) ukazuje ještě dvojí další čas: tzv. „galský“ či „německý“, který je v principu shodný s časem, jak je udáván v anglosaském světě (den začíná půlnocí, po ní následuje 12 hodin „před polednem – ante meridiem, a. m.“ a po nich 12 hodin „po poledni – post meridiem, p. m.“), a čas nazývaný babylonský, v němž se na dvanáctiny, tj. hodiny, dělí pouze doba od východu do západu slunce (noc se na menší části nedělí – podotýkám, že „nedělí“ je zde sloveso, nikoliv podstatné jméno), z proměnlivosti délky dne s roční dobou ovšem plyne ta pozoruhodnost, že proměnlivá je i délka babylonské hodiny; za povšimnutí stojí i fakt, že pražský orloj je poslední orloj na světě, jenž takový čas měří.
Leč abych se vrátil ke středověké časomíře: podle ní totiž internetové Poslední slovo vychází o den později oproti běžnému datování. Jinými slovy, podle pražského orloje je v době vydání tohoto Posledního slova již pátek 13. (byť je to vzhledem k blízkosti letního slunovratu na hraně), tedy datum pověrečně smolného dne – přičemž je to jediný pátek 13. v tomto roce (napřesrok však dosáhne počet takových dnů svého možného maxima: budou hned tři, v únoru, březnu a listopadu).
O Gustávu Husákovi a jeho padesátnících |
K čemuž je ještě potřeba dodat, že původ pověry o pátku 13. není příliš jasný. Již od raného křesťanství byl pátek pokládán za nešťastný den, neboť právě v pátek – dle počítání začátku dne od západu slunce – byl Ježíš zrazen, zatčen, odsouzen a ukřižován, nebylo to však nijak spojováno s třináctým dnem v měsíci. Číslo třináct bývalo křesťany považováno za neblahé v souvislosti s tím, že u poslední večeře Páně, jež Ježíšově utrpení těsně předcházela (my si ji dnes připomínáme v zelenočtvrteční večer, ale z hlediska židovské, a tedy i středověké časomíry proběhla na přelomu čtvrtka a pátku), se sešlo 13 stolovníků, mezi nimiž byl i Jidáš.
Neoblíbenost čísla 13 v některých kulturách je však staršího data: např. v židovství byla třináctka považována za nešťastnou, protože třináctým písmenem hebrejské abecedy je מ (mem, M), první písmeno slova „mavet“ (“smrt“), a dokonce již i číslování zákonů v Chammurapiho zákoníku vynechává třináctku (podobně jako v moderní době některé hotely postrádají 13. patro a některá letadla 13. řadu). Avšak myšlenka spojení obou těchto pověr do jedné se datuje teprve do 19. století, a definitivní popularitu jí zajistilo až vydání románu Thomase Williama Lawsona Friday the Thirteenth (“Pátek třináctého“) v r. 1907, kde se popisuje, jak se jeden z makléřů rozhodl právě v uvedený den způsobit na burze krach.
