Nebyl to jen společný konec v polovině 70. let. Řeckou vojenskou diktaturu spojuje s Francovým režimem a Salazarovým Estado Novo delší historie. Athénští pučisté vzešli z takzvaných bezpečnostních sborů, které na podporu okupační správy zřídili ve 40. letech Němci. Příslušníci pomocných bezpečnostních sborů bojovali celou druhou světovou válku po boku německých nacistů proti řeckým komunistům (kteří dominovali partyzánskému odboji).
Spojenci na střídačce
Na řecké vnitřní frontě vypadala druhá světová válka jako boj proti rudému nebezpečí. Tak se to aspoň jevilo řeckým konzervativním nacionalistům i německým nacistům. Němečtí velitelé věřili, že se s nimi nakonec západní Spojenci musí spojit proti sovětské hrozbě. Nespojili se, Spojenci Osu vystřídali.
Druhá světová válka přešla v Řecku plynule ve válku občanskou. Jak se Němci stahovali, na jejich místo nastoupili Britové a později Američané, aby se postavili na stranu kolaborantů, kteří celou okupaci bojovali proti komunistické hrozbě, tedy partyzánům. V roce 1945 založili Černí plukovníci tajnou oficírskou lóži IDEA. Jejich spolek subvencovala CIA jako nástroj boje proti rudému moru. Bývalí kolaboranti s nacisty a budoucí vojenští diktátoři dostávali milion dolarů ročně coby prodemokratická síla.
S kolaboranty proti komunistům
V Řecku mnozí věří, že i vojenský puč v roce 1967 byl dílem amerických tajných služeb.
