Připomnělo mi to jiný text, který mi uvízl v hlavě už před víc než půlstoletím. Je to proslov Josefa Škvoreckého na spisovatelském sjezdu v roce 1967. Projev tehdy zcela zapadl, vždyť těsně před ním mluvil Václav Havel a vzápětí po něm Ludvík Vaculík. Dalo by se říct, že zanikl v hluku startovacích výstřelů k československému jaru 1968.
Škvoreckého projev byl o překladatelství a začíná touto větou: „Vždycky mě dojímala půvabná zmínka Boženy Němcové o anglickém spisovateli jménem ‚Boz‘1, a vždycky mě fascinovalo, že v těch dobách neexistence moderních komunikačních prostředků četli lidé v této zemi díla svých velkých zahraničních současníků v českém překladu se zpožděním patrně menším, než jaké je v tomto oboru pravidlem dnes.“
Česká pivní kultura a suchej únor. A co na to tiché víno? |
Škvorecký mluvil o tom, jak velký podíl měla plejáda skvělých českých překladatelů na vývoji moderní češtiny a na sbližování naší kultury i literatury s moderním světem – dnes bychom řekli, že právě oni formovali naše kontakty s globálními kulturními trendy i vlivy –, a to za krajně složitých podmínek politických i technologických.
Zmiňuje velká jména, namátkou Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Jana Zábranu, Zdeňka Urbánka, Aloyse Skoumala, manžele Pellarovy. Ale taky nedocenění, kterému u nás překladatelé vždy čelili: „překladatel patří k nejhůře placeným intelektuálům v této zemi“… „budou-li životní náklady stoupat jako dosud, hrozí likvidace překladatelství jako profese,“ říká Škvorecký v roce 1967.
V roce 2025 už dávno neplatí, že české překlady vycházejí se zpožděním, vždyť některé už vyšly i současně s originálem. Škvoreckého druhá stížnost však platí: literární překladatelé pořád patří k nejhůře placeným intelektuálům v zemi a literárnímu překladatelství jako profesi hrozí likvidace.
Homo trumpus & Homo putinus. Evoluce, stejně jako historie, nejspíš neskončila |
Nejen proto, že umělá inteligence to umí blběji, leč rychleji a levněji. Především proto, že přes všechny hezké řeči je překladatelství podceňováno a překladatelé, a to i ti talentovaní, kvalitní a dobří, jsou vnímáni i odměňováni zhruba jako hvězdná pěchota kultury. Dovoluju si tvrdit, že vím, o čem mluvím. Spoustu let překládám – nejsem žádná elita, ale pár desítek knih jsem přeložil, některé vycházejí v reedicích – živit jsem se však vždy musel psaním.
Pravda, obojí mě taky bavilo, takže žít se tím dalo.
1)“Boz“ byl pseudonym, pod kterým publikoval Charles Dickens své první povídky zachycující osudy lidi z nižších společenských vrstev, tedy tematických okruhů blízkých i Boženě Němcové (pozn. překl.)
