Předsedkyně Evropské komise, s její neslavnou historií ministryně obrany Německa (když byla ministryní pro rodinu, byla naopak vysoce ceněna), hodlá „mobilizovat“, neboli utrácet, kde a z čeho se dá. Její myšlenka „V tomto okamžiku, který se vyskytne jednou za generaci, potřebujeme strategický plán na přezbrojení Evropy“ se mimo jiné zhmotnila následovně.
Von der Leyenová chce utratit vše, co bylo určené pro občany – zbytkem fondu obnovy po covidu počínaje (to už jsme obnoveni?), přes zrušení morální hranice Evropské investiční banky, která odmítala financovat zbrojení, ale místo toho investovala například do infrastruktury, umožněním vyššího zadlužení konče. Představení plánu na nejbližším summitu oznámila v projevu na Ukrajině. Dodala, že v březnu EU dá Kyjevu 3,5 miliardy eur. Doposud dala 134,5 miliardy eur, z toho 48,5 miliardy eur na vojenskou pomoc.
Pavel přijal Fialu na Hradě. Musíme zvýšit výdaje na obranu, shodli se |
Je divné, že řada politických stran (opozičních) poukazuje, že to vše z peněz daňových poplatníků členských států EU, kteří si stěžují, že nemají dostupné a levné bydlení, levné energie a hospodářství, je v úpadku? Voličům tyto strany (hanobené coby krajní, antisystémové, proruské atd.) slibují nápravu. Von der Leyenová ví, že nic nemá jisté a členské státy, v nichž rostou strany opoziční k aktuálnímu hlavnímu proudu, by určitě při troše snahy našly způsob, jak ji z funkce vystrnadit nebo ji vykázat do patřičných mezí, kam patří – provádění vůle členských států a strážení smluv.
Ať vláda řekne na rovinu, komu co vezme
Podobná situace je v České republice. Vláda Petra Fialy na domácí scéně zpackala, co mohla. Porušila sliby předvolební i povolební. Daně zvýšila, valorizace důchodů snížila, nové výměry penzí snížila, věk odchodu do penze zvýšila, daňové výjimky nejen na děti zrušila, inflace přesáhla kumulativně 30 procent a dále se zdražuje (opět jídlo), rodičovskou zvýšili jen některým. Hospodářství v rozvratu, infrastruktura a služby státu též, demonstrovaly už v podstatě všechny sektory ekonomiky, přidali se i hasiči a policisté.
Počítám s třemi procenty HDP na obranu, s Trumpem se dohodneme, míní Černochová |
Do škatulky „strach z vlastních voličů a potlačování názorů“ viceprezidenta USA J. D. Vance se česká vláda s významným přispěním ministra Víta Rakušana nejen vleze, ale ještě má dost prostoru k uvelebení se. Zbyla jí jen zahraniční politika, přičemž cirkus kolem unijních jednání v Paříži byl poslední hřebíček do rakve pohádky, jak si nás všichni ve světě hrozně váží kvůli naší „hodnotové a zásadové zahraniční politice“.
Na Ukrajinu vydala česká vláda podle německého ekonomického institutu v Kielu 232 miliard Kč. Jedná se o uznávané pracoviště financované německou vládou, tudíž do sféry nepřátelské propagandy opakující prokremelské narativy ho vážené vládní strany se svými podporovateli těžko mohou zařadit. Je divné, že opoziční strany na to vše poukazují? Hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem říká, že má Česko na prvním místě. SPD Tomia Okamury říká, že peníze vlastním občanům, Stačilo! Kateřiny Konečné chce politiku na všechny strany, peníze domů, naše vojáky nechávat doma, Socdem Jany Maláčové chce stavět byty místo zbrojních výdajů.
Souhlasíte s navýšením výdajů na obranu ze dvou procent hrubého domácího produktu na tři procenta?
Jedno procento na zbraně navíc, jak chce teď vláda (podle ministryně obrany si s dalšími výdaji pomůže nikoliv zákonem, ale usnesením vlády, protože jinak by nestihla už utrácet), je aktuálně 80 až 85 miliard korun českých. Kolik že chybělo, říkala vláda, že se musí osekat důchody? 19 miliard! Kolik peněz, silnic, škol a školek a zvýšených penzí a rodičáků by bylo navíc za 80 až 85 miliard? Ať vláda řekne na férovku, komu zase vezme, případně jaké daně zvýší, nebo o kolik budoucí generace zadluží a ať s tím jde do voleb, ať si to vyříká s oponenty v politických debatách, kteří pak se svým půjdou do voleb. K tomu všemu se přidává militarizace společnosti.
Peníze na obranu, nebo na zbrojení?
Začněme chytrým eufemismem. Už výborný satirický politický seriál Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére, který je ovšem bohužel velmi ze života, nás se smutným humorem poučil, jak je to se sociologickými průzkumy. Záleží na otázce. Nebude snad instinktivně jiná odpověď na otázku „Chcete více peněz na zbrojení?“ než na otázku „Chcete více peněz na obranu?“. Čeští a unijní politici středního proudu, momentálně u moci, tudíž nemluví o zbrojení, ale obraně. V našem případě se obrana rovná například prostředkům elektronického boje, protiraketovým systémům, těžké technice, která armádě umožní pomáhat při přírodních katastrofách. A to se snad kupuje? Navíc, techniku musí mít kdo obsluhovat, jenže armádě chybí cca 11 tisíc lidí.
Na politické scéně sledujeme prorůstání vojenských struktur do byznysu a civilní vlády. Není na Pražském hradě prezident Petr Pavel, který bez uzardění sloužil dvěma naprosto protichůdným politickým režimům? Politická opozice podpořila dokonce ministryni Černochovou, když se zjistilo, že se jí armáda vymyká z rukou, prezident to kryje a sborově se všichni shodli, že nejen podle naší Ústavy mají civilové řídit armádu a ne naopak.
Proč jsme rušili obranný průmysl? Představa věčného míru je krásná, ale naivní |
Ještě před změnou situace byli pranýřováni všichni, kdo řekli slovo „mír“ – viz bývalá ministryně financí Alena Schillerová nebo předsedkyně KSČM Konečná. Teď ho najednou opakují všichni. A ve Strakovce sedí zapůjčenec-voják z Hradu, který říká občanům a poslancům, co si mají myslet, jak komunikovat a nazývá spoluobčany s jiným názorem „svině“.
Je to totiž tak, že špatně je válka, dobře je mír. Je to ovšem politicky věc gusta. Někdo raději peníze do zbraní, jiný do škol, školek, silnic, spotřebního zboží, nových technologií a rozvoje dětí. Je jasné, že stávající české vládě už nezbylo než vycukat a vystrašit lidi do té míry, že jí to pak vlivem přitažlivosti světýlka naděje na konci tunelu nahází u voleb (premiér Fiala ale vzal zpátečku, jeho věčné vykládání, že jsme ve válce, bylo prý metaforické).
Pamatujme si ale, že ono světýlko může být vlak, který za sebou táhne důsledky zbrojení v podobě válečného konfliktu, nebo přílišné militarizace civilního života. A daňovému poplatníku zbydou oči pro pláč, až kromě rytmu porozumí významu slov nového hitu panikařících stran hlavního proudu, který se snaží zachránit jen tím, co umí nejlépe – utrácet peníze občanů, ne však vždy v jejich prospěch. Na tom jediném se unijní státy vždy shodnou.
