Dění posledních dní asi není třeba znovu podrobně popisovat. Tak jen stručně. Ministr zahraničí Petr Macinka poslal v úterý prezidentovi Petru Pavlovi přes jeho poradce Petra Koláře SMS zprávy, v nichž požadoval, aby prezident jmenoval Filipa Turka, čestného prezidenta Macinkovy strany Motoristé sobě, ministrem životního prostředí. Jinak prý spálí mosty, předvede něco, co vejde do učebnic politologie. Macinka bude mluvit s nejvýznamnějšími zahraničními partnery České republiky a s největšími zahraničními médii, a prezident má poslední možnost ovlivnit, co jim Macinka řekne. Časový limit byl stanoven do středy. Prezident pak zprávy zveřejnil a označil je na tiskové konferenci za vydírání.
Macinka se mě pokouší vydírat, oznámil prezident. Zprávy od něj zveřejnil |
Nechme teď stranou trestněprávní rovinu. Že jde o trestný čin vydírání, to je jen takový výkřik. Stejně jako pokřik z druhé strany barikády, že by mohlo jít o porušení listovního tajemství. Je to směšné nebo možná k pláči. Podle nátury každého jednotlivce.
Nicméně jde o politické vydírání a ve slušné společnosti zcela nepřijatelný druh komunikace a zároveň jde o zveřejnění soukromé korespondence, což se nedělá. Jakkoliv Macinka prohlásil, že se zveřejněním počítal.
Macinka komunikoval s Hradem jako amatér, dělá z Turka rukojmí, říká expert |
Pozvánka ke konfliktu
Proč ale prezident zprávy zveřejnil a označil je za vydírání? Je to krajní nástroj. Prezident k němu mohl sáhnout proto, že zprávy nebyly jen nátlakové, ale působily tak, že ministr zahraničí může udělat krok, který by poškodil nejen osobně prezidenta, ale i Českou republiku. Včetně kroků, jež by se týkaly zahraničněpolitických závazků země, například vztahu k NATO či Evropské unii, na nichž prezidentovi tak záleží.
Velmi rychle se ale ukázalo, že Petr Macinka neměl žádný skutečný „klacek“, kterým by mohl hrozit. Jeho údajnou pákou mělo být to, že prezident nepovede českou delegaci na summit NATO. To je výhružka spíše groteskní než děsivá. Ukázalo se tak, že ministr zahraničí nejen že použil nepatřičný jazyk, ale zároveň ani nepochopil základní pravidla nátlakové hry - hrozba, která není kryta reálnou silou, je jen trapná. Navíc hrozba formulovaná takto neobratně je přímo pozvánkou ke konfliktu.
Můžeme se jen dohadovat, zda si tohle Macinka skutečně přál. Nicméně jako ministr zahraničí, tedy šéf diplomacie, hanebně selhal. Své sdělení nedokázal ani formálně „zabalit“ do diplomatického jazyka a dát mu zdání slušného chování. Jak má někdo takový jednat s cizími státníky? Za tohle by měl rozhodně odstoupit. Macinka bojuje o Turka, který se ale může stát zátěží a možná i hrobařem jeho strany. Do které mimochodem Turek nechce vstoupit.
Od vyměklého Trumpa ke kohabitujícímu Macinkovi: jak se vstupuje do učebnic |
Možná změna politické mapy
Nejvíc kvůli celému sporu bude trpět premiér Andrej Babiš. Ten potřebuje spolupráci s prezidentem Pavlem a zároveň potřebuje spolupráci s Motoristy, jejichž hlasy bude potřebovat, protože opozice se rozhodla vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. A také je bude potřebovat k zajištění imunity. Přitom by Babiš nejradši už nikdy neslyšel slovo Turek a zřejmě ani Macinka. Raději by vládl. Jenže nemůže. Macinka neustoupí a Turek také ne. Příznivci Petra Pavla svolávají demonstrace, opozice tepe vládu.
Spolek Milion chvilek svolal demonstraci. Macinkovo vydírání je nepřijatelné, míní |
Pod povrchem se ale možná mění politická krajina. Zdá se, že tímto děním se dlouhodobě mění situace. Motoristé i kvůli tomuto chování Macinky ztrácejí, jak se zdá, i podporu u svých voličů a nakonec se mohou i rozštěpit. Zvláště pokud spor s prezidentem nevyhrají.
Zároveň je část voličů opozice zřejmě stále více nakloněna tomu, aby případně někdo z předchozí vládní koalice podpořil Babišovu vládu a „zabránil tak nejhoršímu“. Není tedy vyloučeno, že za nějaký čas bude Andrej Babiš vládnout s jinou konstelací partnerů, zatímco Motoristé zůstanou mimo hru. To by ale zároveň znamenalo nutnost obejít se i bez SPD, se kterou se současná opozice nechce špinit, a nahradit hned dvě problematické opory vlády. A to už je politicky mnohem složitější operace. Čekají nás tak zřejmě ještě zajímavé časy.
