Prezident republiky posílá policii na místopředsedu vlády.
Ministr zahraničí a šéf koaliční partaje se spíše než jako diplomat chová jako řeznický pes.
Opozice, která před čtyřmi lety plánovala seškrtat Hradu rozpočet, jestli ten nejmenuje jejího ministra, teď vyvolává hlasování o důvěře vládě kvůli témuž. Nota bene 14 dnů poté, co vláda důvěru dostala a aniž by opozice měla jakýkoli plán, co po hypotetickém pádu vlády dělat.
ChlívekChlívek je autorský podčárník, vycházející v Lidových novinách od roku 2010, který najdete každý týden i na těchto stránkách. Jeho autor Petr Kamberský v hybridním mixu er-formy a ich-formy popisuje své myšlenky slovy, které se nehodí pro korektní redakční komentář. |
A to nejbizarnější nakonec: Andrej Babiš, známý z minulých let střídavě vzteklými a střídavě ublíženými výlevy, mluví v téhle krizi snad jako jediný z poněkud hysterických aktérů racionálně a smířlivě.
Marnost nad marnost a nic než marnost.
Dvojí metr
Komentovat českou politiku je v posledních letech v podstatě úplně zbytečná práce. Většina voličů je zamčená ve svých klubech, vidí jen dobrou snahu těch svých a jen fauly protivníků.
Chlívek s chutí opakuje vyloženě učebnicový příklad, jenž ilustruje pravidlo dvojího metru takřka dokonale: když byla inflace v září 2021 3,6 procenta, tak to byla vina premiéra. Když byla inflace v dubnu 2023 nevídaných 16,2 procenta, náhle to podle většiny médií již nebylo chybou premiéra, ale výhradně guvernéra ČNB. Jak je to možné?
Jednoduše: v září 2021 byl premiérem nenáviděný Babiš, tak se mu inflace hodila na hrb (pověstná „Babišova drahota“). V dubnu 2023 byl již premiérem milovaný Petr Fiala, tak se inflace „přišila“ neoblíbenému guvernérovi ČNB Michlovi.
O strašlivé válce Hradu s Turkem. Je faul s dobrým úmyslem povolený? |
Přitom každá učebnice ekonomie a vlastně i naše zákony nám ukazují, že péče o cenovou stabilitu je primárně úkolem centrální banky, vláda pak může svým chováním inflaci trochu zvýšit (nadměrným utrácením) či naopak trochu snížit (přísným šetřením). Ne tak u nás: u nás se mění ekonomické teorie podle toho, kdo zrovna vládne – protože jak Babišova, tak Fialova vláda utrácely o několik stovek miliard více, než kolik vybraly na daních.
Úplně stejné je to ve sporu o ministra zahraničí, respektive životního prostředí: dokud hrozili nejmenováním člena vlády prezidenti Klaus či Zeman, šlo o odporné porušování Ústavy. Ale když odmítne jmenovat ministra Petr Pavel, jde podle velké části médií a zhruba poloviny voličů o chvályhodnou ochranu demokracie. Nejen ekonomickou teorii, nejen pravidla, ale i výklad Ústavy měníme podle toho, kdo zrovna sedí ve Strakovce, na Příkopech (ČNB) a na Hradě.
Za předchozích prezidentů by se to nestalo
Chlívek však přesto nejvíce pobavil prezident, který hodil do politické scény granát (“Jsem vydírán!“ řekl a na předsedu vládní partaje poslal Policii ČR), aby si den nato odjel do Španělska užívat jeho vlastními slovy „dobrou partu, motorku a svobodu na cestách“. Je to skoro tak vtipné jako jeho předchozí ublížená tisková konference o Macinkově trestném činu vydírání. Nějak přitom zapomněl, že válku s vládou a zejména s koaliční stranou Motoristé sobě zahájil on a jen on, když odmítl jmenovat jejich nominanta jak na ministerstvo zahraničí, tak posléze na ministerstvo životního prostředí.
Pavlovi jsme „hříchy mládí“ odpustili. Proč on to samé neodpustí Turkovi? |
Ano, Macinka se zachoval jako **** (nechť si laskavý čtenář doplní dle vlastního vkusu), ale tuhle válku s Motoristy začal Petr Pavel. Chlívek to říká nerad, ale přesně to pojmenoval Václav Klaus: „Kdyby se při sestavování vlády choval prezident Pavel jako všichni polistopadoví prezidenti, tato politická kolize by nenastala.“
Chlívek si dovolí připomenout staré pravidlo: činy mají následky.
Petr Pavel uštědřil Macinkovi a Turkovi několik tvrdých ran, a teď se diví, že mu je chtějí vracet? To bychom od chlapa, jenž měl pověst skvělého vojáka, vpravdě nečekali.
