Jenže to úsloví neodešlo s ústavně zakotvenou vládou KSČ. Už pár let si můžeme připomínat filmovou hlášku: „Rozmáhá se tu takový nešvar.“ Je to nešvar vzájemných nadávek a urážek v politice.
Měl by se Petr Macinka jako ministr vyjadřovat diplomatičtěji a slušněji?
Ve veřejném prostoru raší silné výroky jako vlastizrádci, paraziti, svině, hovada, kolaboranti či svoloč. Na adresu těch i oněch. Kdo za to může? Jednoznačná odpověď je obtížná. Silnou roli tu jistě hrají sociální sítě. Slova, která bychom jen těžko řekli někomu do očí, se snadno píší na „anonymní“ web. A když už jsou na webu, pronikají i do politických kampaní. A když už jsou v kampaních, pronikají i do povolebních poměrů.
Jiná otázka je, kdo za to nese v konkrétních případech odpovědnost.
Jedná Macinka jako diplomat?
Čerstvá ukázka z nedělní televizní (CNN Prima News) debaty. Diskutovali ministr zahraničí Petr Macinka a bývalý ministr (dnes europoslanec) Alexandr Vondra.
Když přišla řeč na snahu prezidenta Pavla dostat se za každou cenu na letní summit NATO do Ankary, Macinka o prezidentovi řekl: „Zaráží mě ta umanutost. Chová se emocionálně.“
Na tom něco je. Bylo to řečeno sice tvrdě, ale ani vulgárně, ani urážlivě. Dost lidí, i fanoušci a voliči Petra Pavla, může mít podobný pocit. Jako by četli Švejka, scénu, kdy Boušku z Libně osmnáctkrát za večer vyhodili od Exnerů a vždycky se jim tam vrátil.
Summit není cvičení lampasáků, řekl Macinka. Je to prezident! reagoval Vondra |
Jenže Macinka dodal: „Summit NATO je vrcholný politický summit. To není žádné vojenské cvičení lampasáků v záloze.“ A to už jsme někde jinde. Z toho se Macinka jen tak nevykecá, ani kdyby tvrdil, že tím myslel ministra obrany Zůnu.
Macinka je šéfem diplomacie, mužem, k jehož kvalifikaci patří schopnost seriózně jednat – bez urážek – i v kritických situacích a s nepříjemnými partnery. Neříkat veřejně nic, co nejde snadno vzít zpět. A teď si řekněte sami. Naplňuje Macinka toto zadání?
Lekci mu dal hned exministr Vondra. Místo aby se držel klišé, že teď mluví hrubě všichni, tak proč by nemohl i on, místo aby Macinkovi odpověděl ve stylu „vláda není parta Babišových a Klausových podržtašků“, řekl prostě: „Pan prezident není lampasák v záloze. Je to prezident republiky, pane ministře.“
Jak vidíme, není to plošné. Metodě „a vy zase bijete černochy“ nepropadá každý. Ovzduší ale dokáže kazit i ta menšina.
„Jsem urputné hovado“
Opravdu to není tak, že hrubosti a urážky říkají všichni, tudíž tu existuje plošné alibi.
Ukázka. Když lidovecký poslanec Pavel Bělobrádek řekl, že sněmovna bývala vstřícnější, dokud v ní „neseděla hovada“ (tím myslel nynější koalici, jisté její segmenty), schytal to od Thomase Kulidakise. Navíc s podivením, že na Bělobrádka se nesnesla taková kritika jako na Filipa Turka, jeho „parazity“ a „deratizaci“.
Paraziti, hovada, svině, svoloč, páté kolony a vlastizrádci. Uklidnit by se měl Turek i další politici |
Je to otázka. Možná Guth-Jarkovský by slova hovado a parazit ocenil jako stejný prohřešek ve stylu „padni komu padni“. Ale dnes už to leckdo vnímá jinak. Snadno si dohledáte, co napsal v roce 2019 na Facebook tehdejší premiér Babiš. „Normální člověk by už asi odešel, ale já, jak je obecně známo, jsem urputné hovado.“ Běžné úsloví, řeknete si sami, při kterém dámy neomdlévají.
Ale puntičkáři to berou přísněji. Takže jste-li opravdu tak citliví, že Bělobrádkovi vynadáte za slovo „hovado“ k poslancům, měli byste stejně tak vynadat Andreji Babišovi, jenž se za „urputné hovado“ označil sám.
Turek ve stopách Haidera
Jestli se tu něco a někdo vymyká, je to Filip Turek. Když mluvil o „parazitech“ a „deratizaci“, samozřejmě to nemyslel jako výzvu k fyzickému útoku na neziskovky. Není to téma pro dnes módní žaloby a šermování trestním zákoníkem. Ale…
Zhruba před třiceti lety v Rakousku stoupala hvězda Jörga Haidera, jenž mluvil o „parazitům vyhovující“ demokracii. Svou stranu Svobodných pokládal za „prostředek k vyhubení škůdců“. Tisk to přirovnával ke Geobbelsovi a jeho zálibě ve zvířecích metaforách (štěnice zůstane štěnicí a je nutné ji zašlápnout“). Ale ani v Rakousku to nebylo na trestní stíhání. Nicméně jedné věci bychom si všimnout mohli.
Když v roce 1999 Svobodní uspěli ve volbách a mířili do koaliční vlády lidovce Wolfganga Schüssela, Haider osobně zůstal mimo vládu.
Přes jisté věci prostě „nejede vlak“, jak se říkává. Nepřipomíná nám to něco?
Fiala a Foltýn už dostali své
Ano, vulgarity a urážky v politice se šíří. Ale nelze argumentovat tak, že ti druzí to dělají také. Tedy podle vzoru „vy zase bijete černochy“.
Jak lidovci našli recept na vítězství ve volbách a proč se před Turkem vyhnout nadávkám |
Máme-li nějak rozlišovat, tak hlavně mezi vládou a opozicí. Ti, kteří jsou právě u moci, nesou zásadně větší díl odpovědnosti bez ohledu na řeči typu „ti druzí to dělají také“.
Proto jsme v Lidovkách kritizovali premiéra Petra Fialu, když dělil strany na demokratické a nedemokratické (to přece není věc vlády, ale justice) nebo když strašil ruskými tanky v Brně. Proto jsme kritizovali šéfa vládní komunikace Otakara Foltýna, když mluvil o „zombících“ či „sviních“.
Proto teď budeme kritizovat politiky typu Macinky a výroky typu „lampasáci v záloze“, aniž bychom to relativizovali tím, že podobně mluví i jiní. Ano, mluví, ale nejsou v pozici vicepremiéra a šéfa diplomacie.
