A stálé požadavky na právníky, aby vyslovili, zda už prezident překračuje své ústavní pravomoci, zda je jen na okraji tohoto porušování, nebo zda koná zcela v souladu s ústavou, vedou nejen k bezradnosti občanů, ale také k dalšímu prohlubování rozporů ve společnosti. K témuž ovšem vedou i hlubokomyslné úvahy některých komentátorů o tom, kdo z ústavních činitelů „tahá“ za kratší či delší konec. Čeho?
Jestliže ústavní činitelé sami nemají (nebo předstírají, že nemají) zcela a bez pochybností jasno, jaké jsou jejich ústavní a zákonná práva a povinnosti a jen je volně případ od případu vykládají, vytváří se stav zpochybňující existenci stabilizovaného právního státu. Ať již dojde či nedojde k nějaké dohodě o řešení aktuálního sporu.
Pavel na summit NATO? Nikdy! Jak Macinka vytasil extrémní případ kohabitace a co na to Babiš |
Situace, která nemá obdoby
S ohledem na to, že nejde jen o nějaké vnitropolitické nebo předvolební hašteření, nýbrž o to, že věc má i mezinárodní přesah, máme tu situaci, která nemá obdoby v historii našeho demokratického státu. První republiku nevyjímaje.
Nejednota společnosti projevující se snad nejvíce na sociálních sítích, ale i úporná snažení o svolávání zcela zbytečných, neboť k ničemu nevedoucích demonstrací je to, co bychom si v nějakých těžkých dobách – které prý nastanou – přáli co nejméně. Ale nejde jen o nejednotu, ale o až patologickou neschopnost pochopit a případně s respektem přijmout názory a stanovisko toho druhého. Třeba ve prospěch společné věci. Neříkám, že jsme zrovna na pokraji občanské války, ale pokud nám ústavní činitelé v této neschopnosti budou příkladem, pak nás opravdu nečeká nic dobrého…
