Ano, je to velmi paradoxní, prezident republiky se snaží najít s premiérem společnou řeč a přitom jej podučitelsky peskuje za pozdní příchod na schůzku a ještě mu prostřednictvím Deníku N před schůzkou klade ultimáta. Kde učili Petra Pavla vyjednávat? Netušíme, s jistotou však můžeme tvrdit, že srdečné vztahy s Andrejem Babišem takto nevybuduje.
Prezidentova polohlasná poznámka spíš připomněla podobný prezidentský rýpanec, jaký ukázal Miloš Zeman, když v roce 2017 zaskočil na tiskové konferenci premiéra Sobotku napřaženou holí a doprovodil to slovy: nastav si to, támhle to máš obráceně.
Prezidenta rozladilo, jak se Babiš zpozdil. Nejsem Pavlův podřízený, řekl premiér |
Záměrné rozdmýchávání neshod
Ano, premiér Babiš přišel pozdě na schůzku s prezidentem, to je neslušné, neomluvil se, což je navíc hloupé. Nicméně prezidentova nahlas pronesená výtka nebyla ničím jiným než naschválem. Politik většího formátu by to dokázal přejít mlčením. Petr Pavel ale záměrně rozdmýchává neshody s vládou. Že útočí na Petra Macinku, je ještě pochopitelné, oplácí mu jen útoky, avšak proč atakuje Babiše? Jako cesta ke sblížení stanovisek mezi Hradem a vládou to nevypadá zrovna konstruktivně.
Prezidentovo počínání je spíš výrazem amatérismu. Rozhovor pro Deník N již před schůzkou působil jako neobratnost, jako další pokus postavit premiéra před hotovou věc. Vždyť vzkaz: na summit NATO pojedu za každou cenu, a pokud mi to zkusíte zakázat, podám kompetenční žalobu, je fakticky výhrůžkou.
Pavel varuje Babiše: Letíme oba na summit NATO, nebo podám kompetenční žalobu |
Nelze na tohle počínání Petra Pavla pohlížet také jako na vydírání? Vždyť šlo-li o SMS Petra Macinky, byly věty: když neuděláte tohle, stane se tamto, vykládány jako vydírání a předány policii k vyšetření. Ale nedělejme si z prezidenta legraci, „vydírací“ kauzou sám sebe překvapivě veřejně odhalil jako ješitu.
Podobně asertivní byl Petr Pavel již v dopise premiérovi, v něm „velkoryse“ připustil, že premiér může na summit NATO odcestovat s ním. Měla být etuda s pozdním příchodem na posledním setkání snahou odvést pozornost od prezidentovy vyjednávací neobratnosti? Nebo jen náhradním tématem do diskusí?
Lze na počínání Petra Pavla pohlížet také jako na vydírání?
Podstatnou otázkou totiž zůstává, zda může vláda prezidentovi cestu na summit NATO v Ankaře znemožnit, respektive nezařadit jej do oficiální delegace, i když o to prezident moc stojí. Samozřejmě by bylo pro Česko lepší, kdyby se obě strany sporu shodly a uzavřely nějakou dohodu. Ale nezdá se, že by o to prezident dvakrát stál, to by premiérovi neokopával kotníky.
Pramálo velkorysosti
Kompetenční žaloba nemusí být ideálním řešením. Ústavní soud totiž neposkytne automaticky kompletní řešení všech variant, smí pouze odpovědět na otázku, jaká je mu položena v kompetenční žalobě, takže bychom případně nemohli očekávat ani návod, jak podobné spory řešit, ani „úplný seznam“ všech diplomatických setkání, na která má prezident republiky nezpochybnitelný nárok odcestovat a vláda mu nesmí klást překážky.
Spor Pavla s vládou? Jediný, kdo si tu hraje na poloprezidentský systém, je Macinka |
Ale ani druhé straně nemohou soudci dát úplně za pravdu, cožpak prezident smí a má mistrovat exekutivu? Zvláště v situaci, kdy je, na rozdíl od vlády, politicky neodpovědný, disponuje indemnitou - beztrestností.
Ústava počítá s tím, že vrcholní ústavní činitelé jsou dospělí lidé, nepodléhají momentálním náladám, že jsou schopni povznést se nad maličkosti a ukázat velkorysost. Právě velkorysosti vidíme na obou stranách pramálo. Avšak tu není schopen přinést ani sebešalamounštější verdikt konstitučního tribunálu.
Nelze se tak divit skeptickém stanovisku, že Ústavní soud může nadělat víc škody než užitku. Pochybnosti nad možnostmi a schopnostmi jakéhokoli soudu nejsou ani negací právního státu, ba ani pohrdáním soudem a podkopáváním demokracie, je to daleko spíš zkušenost z toho, že kreativita politiky daleko přesahuje možnosti jakýchkoli paragrafů.
Prezident poskytl argument pro svou neúčast na summitu NATO. Zbývají mu dvě malé naděje |
Když už nemůžeme poslat Babiše, Macinku a Pavla na skupinovou terapii, musíme doufat v nějakou dohodu a spoléhat na to, že jeden summit NATO v Ankaře není otázkou bytí a nebytí ani České republiky, ani Severoatlantické aliance.
