Zároveň si zaslouží zamyšlení, zdali a proč bychom měli společnou měnu dvaceti členských států Evropské unie přijmout a do jaké míry je to nosné téma, když nás akutně pálí úplně jiné problémy.
Euro růst nezajistí. Daleko důležitější jsou „domácí úkoly“, které musí udělat Česko samo |
Na poli domácí politiky se věc jeví jasná. Největší zastánci přijetí eura jsou v TOP 09 a hnutí STAN. Politická opozice euro v dohledné době nechce – ANO počínaje, přes STAČILO!, SOCDEM a SPD, Přísahou a Motoristy sobě konče. Už vloni lidovci řekli své rozhodné možná, ODS se různě kroutila, aby nakonec řekla také ne. Pokud tedy někomu přiložila slova z Pražského hradu pod volební kotlík, jsou to STAN a TOP 09. K zamyšlení a znepokojení je celá záležitost pro ODS, která Pavlovi do dobře placené funkce pomohla. Ten teď ale pomáhá její konkurenci vedené Vítem Rakušanem a nasvěcuje ideovou a programovou nesourodost koalice SPOLU.
Co by vlastně euro přineslo?
Z hlediska ekonomického, kdo eurem platit chce, účtovat v něm, nebo si ho prostě skladovat, má možnost – banky nabízí eurové účty firmám i jednotlivcům. Otázky typu transakčních nákladů kloužou po povrchu, navíc se běžně nabízí zajištění proti kurzovému riziku. Obecně platí zásadní problém eura: je to nedotažený projekt. Nelze mít monetární (měnovou unii) bez unie fiskální (sdílení přebytku, transfery k deficitním členům unie).
Je to stejné, jako by v České republice všichni platili korunou, ale regiony s vyšší ekonomickou výkonností (přebytkové) by se nedělily s regiony s nižší výkonností (zjednodušeně řečeno deficitními). V případě krize je jedním ze základních nástrojů státu možnost operovat s vlastní měnou, posilovat ji, nebo oslabovat.
Euro je výhodné pro státy se silnou ekonomikou, typu Německo a země Beneluxu, jejichž měna by jinak byla příliš silná. Státy s ekonomikou slabší pomáhají silnějším ekonomikám, aby bylo jejich zboží mimo EU konkurenceschopnější. Výměnou je politická výhoda – sedí u stolu s ostatními a rozhodují o věcech, které mají vliv na eurozónu.
Zjednodušeně řečeno, Rada pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN) ovšem hlasuje zpravidla kvalifikovanou většinou, ale státy neplatící eurem se jednání o záležitostech eurozóny neúčastní (daní ministři se scházejí den předem). Tudíž přijetí eura je navýsost politická otázka – vzdát se možnosti suverénně operovat s vlastní měnou výměnou za podíl na rozhodování eurozóny, v níž se však rozhoduje většinou.
Časný zásah do předvolební kampaně
Z hlediska emocí – mohou se snad ti, kteří platí eurem, cítit světáčtěji než třeba Švédové s vlastní korunou? Prezident v podstatě tedy už teď zasáhnul do předvolební kampaně, kdy vrátil téma, které pro nás ani vzhledem k zadlužení země a Maastrichtským kritériím není předmětné. Obzvláště v době stagnující ekonomiky a neustále rostoucího zadlužení – aktuálně 43,6 procenta HDP (zvyšuje se každý rok, v roce 2023 byl 42,4 procenta).
Zastánci přijetí eura často opakují, že jsme se k přijetí eura zavázali v roce 2003 celostátním referendem. V něm se voliči vyjádřili k otázce: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ Ano, je pravda, že schováno v klauzulích bylo a je, že naše země bude směřovat k přijetí společné měny. V kampani za 200 milionů korun ze státního rozpočtu (víc než dvojnásobek maximální možné částky pro volební kampaně politických stran) ale tato otázka prim nehrála, nijak zvlášť se neskloňovala. Šlo o přistoupení k EU, v étosu doby přistoupení k prosperujícímu Západu.
Mimochodem, cynik by řekl, že směřovat se dá nejen k euru v podstatě do nekonečna. Od roku 2003 (referendum proběhlo 13. a 14. června) se navíc eurozóna proměnila více než významně – viz např. „euroval“ (oficiálně Evropský stabilizační mechanismus – ESM). Vzniknul v roce 2012 a má sloužit jako „záchrana“ zemí eurozóny ve finančních problémech. Ve svém praktickém užití však znamená jen známé tupé škrty neboli fiskální škrcení výměnou za likviditu.
Uměle nastolené téma
Otázka přijetí eura bledne co do důležitosti ve srovnání s dýchavičností hospodářství, nedostatkem míst ve školách a školkách, nedostavěnými dálnicemi, silnicemi třetích tříd nezřídka připomínajícími tankodrom, dlouhými čekacími lhůtami u lékařů (pokud jsou – v některých regionech zoufale chybí nejen praktici a zubaři), rekordní inflací posledních tří let, historicky nejnižší porodností, zvýšenými daněmi a odvody i prosazenými důchody později za méně peněz. Je to uměle nastolené téma odvádějící pozornost od zásadních problémů naší země. Plány na jejich řešení by přitom měly být zásadní pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny.
Skutečný stav země je lepší, než myslíme, míní Pavel. Opět podpořil euro |
Ve volebním roce mohou být opoziční strany ohledně eura v klidu, ve vládním táboře ale selanka těžko zavládne. Kdyby dopadly prezidentské volby jinak, mohli mít stratégové nejen ODS klidnější spaní – mohli by leccos házet na Andreje Babiše.
Aktuální zisky neboli taktická výhra ovšem převládly nad dlouhodobou strategií, a byť prezident zatím podepsal, cokoliv mu vláda vedená Petrem Fialou předložila, teď pomáhá pouze její části. Preference přitom ukazují, že vládní strany (včetně Pirátů, kteří si po třech letech ve vládě neautenticky a humorně hrají na opozici) se budou prát o stále se zmenšující rezervoár stejných voličů.
