Prezidentovi možná pomohlo, jak křiklavě jeho řeč kontrastovala s agresivním marketingem našich největších politických rivalů, kteří si hned po ránu vyměnili sérii vzájemných osočení.
Hlava státu oslovila republiku, všechny, kteří ji tvoří, občany, ty, kteří, spolu s předcházejícími generacemi, vybudovali její prosperitu, kulturu a vtiskli jí svůj charakter. Vzkázal občanům, že je respektuje, chápe i obdivuje. Což je vzácné, zejména nyní ve volebním roce, kdy se budeme deset měsíců potýkat s negativní kampaní, kterou odstartoval premiér Fiala svým vánočním projevem.
Petra Pavla je nutno chválit též za snahu rehabilitovat mír. Člověku s válečnou zkušeností a jasnou geopolitickou orientací bude těžko někdo podsouvat, že je Putinův agent, když říká, že mír je důležitý a přejeme si jej všichni. Touha po míru není vlastizradou či společenskou extravagancí, jak se snaží někteří předstírat.
Důstojný, hodnotí projev prezidenta Fiala. Šel na ruku vládě, říká Havlíček![]() |
Prezident zmínil též obyvatele strukturálně postižených krajů, na které doléhají současné krize velmi intenzivně. Na jednu stranu vyjádřil pochopení pro jejich nelehký život, na druhou slíbil, že bude „nadále usilovat o to, aby jejich hlas byl slyšet“. Tady se můžeme ptát, kde se v prezidentově projevu bere slovo nadále? Zatím se totiž politicky ve prospěch zapomenutých regionů angažoval pouze platonicky, tedy pokud za změnu nepovažujeme pouhou návštěvu hlavy státu v konkrétních lokalitách.
Vůči vládě a její „nepomoci“ postiženým krajům se prezident nevymezil ani o chlup. Žel musíme říci, že v tomto se nápadně podobá Miloši Zemanovi, který také rád cestoval po regionech a vždy zde pronesl slova, která místní rádi slyšeli, ale skutek utek. Samozřejmě lze namítnout, že prezidentovy pravomoci jsou malé, avšak potom by hlava státu neměla nikomu nic planě slibovat. Nebo to byl jen marketingový slogan? Ať tak nebo tak, prezident alespoň připustil, že jsou v republice lidé, kterým se nežije lehko. Že do vyloučených regionů prezident Pavel jezdí je chvályhodné, jejich obyvatele alespoň částečně potěší, ale fakticky je to zoufale málo.
Jediný obchodník se strachem je klaun Fiala, ohradil se šéf ANO Babiš![]() |
Za jistou osobní libůstku hlavy státu lze považovat její vytrvalé lobbování za přijetí eura. Je dětinské myslet si, že když dostanu výplatu v eurech, budu se automaticky cítit lépe. Koruna není méněcennou měnou a vlastní národní banka může být nadále užitečná, přistoupení k euru je otázkou pro racionální debatu a nikoli pro denní snění. Nicméně lze očekávat, že přijetí eura bude, po vzoru Magdaleny Dobromily Retigové, „vraženo“ i do následujících projevů.
Důležité se jeví i to, že prezident v projevu nekádroval, nerozděloval občany a pojmenoval to důležité, co má být zachováno i po volbách: svoboda, fungující zákony, vymahatelnost práva a férové prostředí pro život i podnikání. Prezident připomněl, že zklamání a nespokojenost nemáme spojovat s hodnotami demokracie. To je správné, stejně jako je nutné poznamenat, že nikdo z politických aktérů si nemá demokracii „přivlastňovat“ v rámci marketingu. Žel tuhle stranu si prezident netroufl kritizovat, trochu i pochopitelně, protože se zatím ještě nedokázal emancipovat od svých předvolebních podporovatelů.
Fiala zahájil „rok rozhodnutí“ útokem. Babiše spojil s inflací i se strachem![]() |
V letošním roce po podzimních volbách čeká těžká zkouška i Petra Pavla, bude po sečtení hlasů tím, kdo pověří konkrétního politika sestavením vlády a je otázka, zda se bude rozhodovat autonomně nebo jej budou řídit spřízněné stranické sekretariáty. O tom zatím prezident mlčí.
Úplnou novinkou pak byl v Pavlově projevu osobní tón. Prezident se pochlubil pátým vnoučetem, přičemž ukázal, že žije i jiný než jen „úřední“ život. Takovéhle zmínky mohou i koženému řečníkovi, jakým je Petr Pavel, pomoci navázat s posluchači emocionální kontakt.
Prezident se v letošním projevu opravdu snažil oslovovat to lepší v každém z nás, nebyl propagátorem konkrétních politických uskupení. Věřme tomu, že pokud si zachováme respekt k názorům, které nám nejsou třeba po chuti a vůli ke kompromisu, jak nám radí hlava státu, všechno dobře dopadne.

























