Po nedělní demonstraci je zřejmé, že když jede na červenou Zeman, je to zločin, ale když pod semaforem s červeným světlem profrčí Petr Pavel, je to demokratické a správné. Neposmívejme se tomu, je to výsledek demonstrační logiky. Ta se projevuje úplně jinak než v normální politice, Milion chvilek pro demokracii nenese za nic odpovědnost (natož za své minulé výroky) a láká občany vždy na čerstvé happeningy, které oscilují mezi nedělním kázáníčkem při čaji na faře a hereckou exhibicí. Účast je hojná, ale výsledky jaksi bez záruky.
Co vytěžit z bianco šeku
Dnes už je Petr Pavel, chtě nechtě, kandidátem Milionu chvilek pro demokracii pro druhý prezidentský mandát. Sám se o to nehlásil, stalo se mu to. V neděli bylo organizátory demonstrace řečeno, že si nenechají vnutit slovenský scénář, kdy prý prezidentku Čaputovou hulvátské útoky odradily od kandidatury. Znamená to, že spolek uspořádá pokud možno obří demonstraci na Letenské pláni ve prospěch druhého mandátu Petra Pavla.
Co si má prezident Pavel vzít z toho, že mu demonstranti projevili absolutní podporu, ale nespecifikovali v čem? Z bianco šeku může hlava státu vytěžit cokoli, nic, nebo všechno, případně jen to, co se mu hodí. Čistě teoreticky by totiž v neděli projevené důvěry mohl použít i k tomu, že ohlásí, že do příští prezidentské volby kandidaturu nepodá.
Nesmíme opakovat chybu jako Slováci u Čaputové, řekl předseda Milionu chvilek |
Ale Pavel přeci není kandidátem Milionu chvilek, jenom jim poděkoval za podporu. Není kandidátem Milionu chvilek asi stejně, jako nebyl kandidátem koalice Spolu v roce 2023. Oběma stranám se to přihodilo. A jestli kandidaturu podá, mnozí si to vyloží jako uposlechnutí „rozkazu“ Milionu chvilek.
Jako obhajující prezident má Pavel velké šance mandát získat, protože samotná hradní funkce je ideálním východiskem, usnadňuje mu kampaň a pro vyzyvatele je těžké vyhodit ze sedla „osvědčeného státníka“ a takto část populace vidí v naší zemi jakéhokoli prezidenta.
Svévole s „lepšími“ pohnutkami
Představte si ale, že existuje i odvrácená strana podpory tohoto spolku. Prezidentská volba je dvoukolová a většinová, tedy v druhém kole vítězí kandidát s širší podporou, ten, který je inkluzivnější. Petr Pavel už v kampani nebude moci tvrdit, že nebude jako Miloš Zeman. Mnozí totiž vidí, že se chová velmi zemanovsky. U porušování ústavy neplatí, že pokud k němu dojde z ušlechtilých pohnutek, jako by nebylo porušením. Je to jen svévole s „lepšími“ pohnutkami. A zrovna tahle kontroverze se vrátí prezidentovi v tom, že mu leckdo vyčte, že neplní, co slíbil.
Odstartuje střet motorkáře s Motoristy malou revoluci? Pokud ano, čeká nás divoká jízda |
Dalším faktorem je rétorika Milionu chvilek, konfrontační, vypjatá a citově přebuzená nemusí vyhovovat všem. Nalezne-li opozice dobrého kandidáta či ještě lépe kandidátku, pak to nemusí mít Petr Pavel v kapse. Navíc, čím žlučovitěji se bude Milion chvilek vyjadřovat, tím blíž budeme ke Slovensku a jeho nenávistné atmosféře mezi znepřátelenými stranami. Petr Pavel během mandátu několikrát projevil zdrženlivost, poznal, kdy je lepší mlčet. Milion chvilek tuhle politickou logiku nerespektuje, potřebuje k mobilizaci mas radikální hesla, obviňování a exaltované odsudky pro odpůrce, které v rámci boje za demokracii považuje za inferiorní.
Příběh první kandidatury Petra Pavla může a pravděpodobně i bude inspirací pro spoustu kandidátů. Vzpomenou si na to, jak Petra Pavla „vymyslel“ přítel po boku Petr Kolář a jak i díky nečinnosti politických stran z outsidera a politického Neználka vyrobil favorita. To by mohl být návod pro dnešní opoziční lídry, kteří se na nedělní demonstraci objevili pouze v roli bezvýznamných statistů.
Poptávka po jiném prezidentovi existuje. Vždyť kdo chce, aby republiku čtyřicet let po pádu komunistického režimu vedl bývalý komunista, voják Československé lidové armády, který se značnou část svého života cvičil ve všem možném, jen ne v respektu k demokracii a jejím hodnotám. Chtělo by to výměnu a pořádnou, nejlépe generační.
