Strašení válkou se u nás šíří už tři roky a není vycucané z prstu. Odehrává se ale na rétorické rovině „ruské tanky v Brně“. Přitom i když z Ruska – od ideologů, státních úředníků i státní televize – zaznívají hrozby jaderným útokem na Evropu, u nás to příliš nevzrušuje.
Snad by se dalo spekulativně říci, že kdyby se u nás strašilo jaderným útokem z Ruska, klesla by ochota „zastavit Putina“ a posílili by „chcimíři“. Ještě je v paměti, jak britský expremiér Boris Johnson v Davosu o Putinovi řekl: „Nehodlá použít jaderné zbraně, chápete? Je jako ten tlouštík v Dickensovi, chce nám nahnat husí kůži.“
Teď se straší vážněji. Rusko testuje atomové nosiče schopné dopravit jaderné hlavice na jiný kontinent i jiné zbraně. A Trump rázně reaguje na síti Truth Social: „Protože jiné země testují své programy, nařídil jsem ministerstvu války (tak říká Pentagonu místo ministerstvo obrany), aby zahájilo testy našich jaderných zbraní na odpovídající úrovni.“
Báli se Moskvy? Ne, Ameriky
Takže znovu. Je to krok k válce? Nebo jen krok k obnovení strategické rovnováhy, k nastolení klasické rovnováhy strachu, krok válce de facto předcházející? To není tak snadné přesně říci. Snadnější je buď strašit, nebo před riziky zavírat oči.
Trump nařídil obnovení jaderných testů. Poslední USA uskutečnily v roce 1992 |
A opět. Strašení jadernou válkou převládá na západ od našich hranic. Je to jistě zajímavé téma pro sociology, ale pamětník 80. let si může vzpomenout i na toto. Když NATO rozmisťovalo v Evropě americké střely Pershing, aby srovnalo strategickou rovnováhu s Moskvou a jejími střelami SS-20, Západoevropané byli podělaní strachem – ne z Moskvy a jejích SS-20, ale z amerických pershingů. Z toho, že přivolají útok Moskvy. Byla to doba mírových pochodů a protiamerických demonstrací, doba „žen z Greenham Common“.
U nás ne. U nás jen Otakar Vávra natočil film Temné slunce, ideologizovanou verzi Čapkova Krakatitu, ale lidem to vše bylo spíše fuk. Věděli, že daleko více než rakety SS-20 či Pershing ovlivňuje jejich životy vynucená existence ve sféře vlivu Moskvy a Husákovy normalizace.
Jenže toto černobílé pojetí z éry studené války už dnes neplatí. A bohužel neplatí ani tehdejší schopnost dohodnout se pod tlakem. Po vzoru karibské krize. V říjnu 1962 na sebe Sověti a Američané mířili zbraněmi, ale za pár měsíců se dohodli. Nejenom na zřízení „horké linky“, zvláštního telefonního spojení Washington – Moskva, ale i na smlouvě o zákazu testovat jaderné zbraně na povrchu, v ovzduší a pod vodou.
Chce Trump testovat hlavice, nebo jen nosiče?
Teď je situace daleko složitější. Přitom ještě roku 1996 byla uzavřena Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. A i když ji Rusko, USA a Čína neratifikovaly, tak ji dodržovaly. Amerika provedla poslední test jaderné zbraně v roce 1992. Jediným státem za posledních 30 let, který jaderné testy prováděl, byla Severní Korea. Skončilo toto klidné období?
To teprve uvidíme. Velkou roli tu hraje otázka pojmosloví a jazyka. Do značné míry to platí pro Trumpa. Svět si už zvykl, že Trump nadsazuje, používá vybájená čísla, občas přímo lže. Není v tom sám, ale to nemůže být omluva. Když tak činí třeba na adresu amerických voleb (“ukradených voleb“, jak to vnímá sám), je to vnitřní věc USA. Pokud by tak činil v branži jaderných zbraní, bylo by to daleko závažnější.
Zjistíte to brzy, odpověděl tajemně Trump na dotaz, zda USA obnoví jaderné testy |
Ano, Rusko provádělo vysloveně provokativní testy. Zkoušelo torpédo s jaderným pohonem Poseidon (v pobřežních oblastech může vyvolat umělé tsunami, případně i šířit radioaktivitu). Zkoušelo střelu s jaderným pohonem Burevestnik. A už loni hypersonickou balistickou střelu Orešnik.
Jsou to jaderné zbraně, či „jen“ zbraně s jaderným pohonem? Nařizuje-li Trump Pentagonu, aby testoval „naše jaderné zbraně na odpovídající úrovni“, co tím vlastně myslí? Myslí tím jaderné hlavice, nebo „jen“ nosiče, třeba i s jaderným pohonem?
Toto jasné není, i když podle magazínu Der Spiegel se „odborníci domnívají, že Trumpovo prohlášení se vztahuje jen na nosiče jaderných zbraní, ne na samotné hlavice“. Ale kdyby se ukázalo, že platí první varianta, že Trumpovi jde o testování hlavic, Moskva by odpověděla stejně. Už se v tom smyslu nechala slyšet.
Jaderné testy by se hodily Číně
Různých postřehů se objevuje dost. Evropský expert na jaderné zbraně Etienne Marcuz tvrdí, že žádný ze zmíněných a testovaných ruských systémů nemění strategickou rovnováhu sil. Liviu Horovitz, bezpečnostní expert z Berlína, dodává, že skutečný zájem na ukončení zákazu jaderných testů může mít Čína.
Čína dospěla k jaderným zbraním později (1964) než USA (1945) a Rusko (1949). Do zákazu jaderných testů jich tedy stačila provést jen málo (45 ve srovnání s ruskými 715 a americkými 1030). Proto má prý málo dat pro počítačové simulace a hodily by se jí další jaderné testy.
Na tom všem může něco být. Ale když Trump cosi rozhodne, na web napíše, že USA začnou opět „testovat jaderné zbraně“, ale pak to stručné prohlášení odmítá komentovat, nepřispívá k tomu, aby se věci projasnily. Spíše se chtě nechtě přidává k těm, kteří straší válkou.
