Nová norma přináší do americké ekonomiky a sociální politiky celou řadu poměrně výrazných změn včetně například daňových škrtů (které by měly prospět zejména kapsám bohatších Američanů) a osekání programu Medicaid (což poškodí zejména chudší Američany).
Nic není zadarmo aneb Velký krásný zákon a američtí velrybářští námořníci |
Celková suma těchto změn by měla podle zveřejněných propočtů vést k pokračování dosavadních každoročních obřích deficitů amerických veřejných financí, a tedy k dalšímu růstu zadlužení USA. Pokud se něco nezmění, za deset let by se tato země mohla se svým podílem dluhu na HDP dostat zhruba na úroveň zemí jako například Itálie. Ano, ta Itálie, která je v Evropě citována jako příklad velmi nezodpovědného státního hospodaření.
Ohrožení stability finančních trhů
Zákon tak na roky dopředu posiluje už dnes výrazné obavy, že Spojené státy, jejich státní dluhopisy a jejich měna si čím dál míň zasluhují svou dosavadní mnohaletou pověst solidní, spolehlivé, předvídatelné a rozumně řízené základny pro fungování celosvětového finančního trhu.
Přesto si ale v okamžiku schválení zákona světový finanční systém pořádně oddychl. Hluboko v útrobách původní verze návrhu znění OBBB byl totiž ukryt článek, který byl pro stabilitu finančních trhů ještě mnohem nebezpečnější: obávaný článek 899. O co v něm šlo?
Článek 899 zaváděl citelné (až dvacetiprocentní) „odvetné daně“ na kapitálové příjmy plynoucí z investic v USA, tedy na příjmy v podobě dividend, nájmů nebo úroků. Tyto daně měly být uplatněny nikoliv plošně, nýbrž jen u investorů ze zemí, které uplatňují na firmy se sídlem v USA daně vnímané americkými úřady jako neférové.
Velký krásný zákon aneb Cui bono? Odskáčou si to ti nejchudší |
Například pokud by Česko uvalilo na zdejší aktivity firem jako Google nebo Facebook speciální digitální daň (což bylo v jistou dobu skutečně v plánu) a pokud by americká administrativa došla k závěru, že jde o neférové zacházení, mohla by uvalit „odvetnou daň“ na dividendy, které dostávají čeští investoři ze svých investic do (jakékoliv) americké firmy.
Faktická výnosnost investic v USA by se tak mohla pro investory z mnoha zemí světa snížit až o zmíněných dvacet procent. Investování v USA by se tak nejspíš stalo mnohem méně přitažlivé, což by tamní ekonomiku mohlo významně poškodit. Na americké burzy a další finanční trhy by to mohlo přinést otřesy a další nejistotu s nepříjemnými dopady na vývoj americké a vůbec celosvětové ekonomiky.
Zneužití výhody
Z finální verze OBBB obávaný článek 899 zmizel. Ne ale proto, že by samotní američtí zákonodárci měli z jeho dopadů strach (což nejspíš mnozí z nich skutečně měli). Zmizel proto, že splnil svůj účel.
Do návrhu zákona se dostal zjevně jako pohrůžka. Jako zbraň, která měla zastrašit další země světa ke změně v oblasti daňového zacházení s americkými firmami. A to se povedlo: na schůzce skupiny G7+EU konané koncem června v Kanadě její ostatní účastníci – Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Velká Británie, Evropská unie – Američanům slíbili, že na nadnárodní firmy konkrétně se sídlem v USA přestanou být uplatňována některá pravidla před časem dohodnutá pod hlavičkou „patnáctiprocentní minimální daně“ na půdě OECD v rámci boje proti nežádoucímu přeshraničnímu přesouvání zisků.
Senát Trumpovi schválil „velký, krásný zákon“ o daních, rozhodl hlas Vance |
Jinak řečeno, riziko schválení článku 899 donutilo svět (tedy jeho neformální „zástupce“ v podobě výše vyjmenovaných členů G7) k tomu, aby dal americkým firmám výjimku z pravidel, kterými by se měli nadále řídit všichni ostatní. USA tak na světové ekonomicko-finanční scéně opět zneužily výhodu, která plyne z jejich velikosti a síly. I na této scéně holt platí ošklivý bonmot, že jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější.
