Podobné situace historie fotbalu zná. Ale pokud se do toho osobně vloží lídr supervelmoci, je to fakt jiná liga. Muž, který mění pravidla mocenského fungování světa (a je slabou omluvou, že už dříve a zásadněji je změnil Putin), se rozhodl, že může měnit i disciplinární pravidla fotbalu.
Bylo to kontroverzní, řekl Balogun. Posílilo nás to, ale selhali jsme, tvrdil spoluhráč |
Svět zírá, evropská UEFA žasne a weby kypí diskusemi. „To už by Trump mohl vyhlásit vítěze šampionátu prezidentským dekretem,“ znělo v Česku. Nakonec to dopadlo podle úsloví „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Američany i se střelcem Balogunem vyřadila Belgie.
Gianni, kamaráde, můžeš mluvit? Trump přiznal, že volal: Ten rozhodčí je podezřelý |
Podobně se atmosféra čeří, když Trump znovu a znovu uráží italskou premiérku Meloniovou. Prý škemrá o společné fotky a měla by dostat zákaz přiblížení, napsal na web.
Našinec si v těchto situacích vzpomene na prosinec 2022, na naši prezidentskou kampaň a na slova, kterými odpovídal na otázky podcastu Petr Pavel: „Na mě Donald Trump působil jako opravdu odpudivá lidská bytost.“
Kdy se má mlčet a kdy se nesmí mlčet?
Ano, už tři a půl roku je jasné, že Petr Pavel ta slova neměl použít. Nebyl sice ještě prezident, bylo to „pouze“ v kampani, ale člověk, který se uchází o nejvyšší ústavní funkci, by se měl chovat tak, jako by v ní sám byl. Aby pak nikdo nemohl říkat, že jako kandidát mluvil jinak než jako prezident.
Ještě více to Pavel dostává „sežrat“ za poslední rok a půl, co se Trump vrátil do Bílého domu. Je mu to široce předhazováno s tím, že poškodil vztahy s USA, s NATO i české zájmy. Dejme tomu, ale to by pak patřil mezi „poškozovače vztahů s USA“ kde kdo. Od dánské premiérky Frederiksenové (nastojte, zdráhala se předat či prodat Grónsko!), přes kanadského premiéra Carneyho, německého kancléře Merze až po italskou premiérku Meloniovou, jež donedávna patřila mezi Trumpovy oblíbence, a tak dále.
Kde začíná „odpudivá bytost“? Pokud se Trump sám chová odpudivě, dává za pravdu Petru Pavlovi |
Našinec – občan, publicista, politik, diplomat, ústavní činitel – si musí klást otázku. Kde leží hranice mezi tím, co se říkat nemá (ze slušnosti nebo podle pravidel diplomacie), a tím, kde mlčení je pokládáno za „řiťolezectví“? Je větším rizikem riskovat urážku lídra supervelmoci, nebo to, že podléháme severokorejským manýrům?
Tu hranici nelze stanovit puntičkářsky. Nepředpisuje ji zákon ani rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Kanadský premiér to řešil tak, že na Světovém ekonomickém fóru v Davosu pronesl řeč opřenou o Havlův esej Moc bezmocných (1978): že Západ se nemá chovat jako normalizační zelinář, který si dal do výlohy mezi mrkev a cibuli heslo „Proletáři všech zemí, spojte se“, ale mluvit a jednat otevřeně.
Jenže to by u nás nešlo. Hlásit se k Havlovi, k něčemu jako „život v pravdě“, znamená získat cejch „libtarda“ či „ultralevičáka“. Zvláště v prostředí voličů vládního establishmentu.
Na co máme a na co nemáme?
Zřejmě by to u nás nešlo ani jako v Itálii. Tam vláda Trumpovy urážky Meloniové neřešila (s tím, že o věcných tématech s USA normálně jedná). Ale sama Meloniová je rázně odmítla: „Já ani Itálie nikdy nežadoníme.“ A světe, div se, podpořila ji i opozice.
Bylo by něco takového možné u nás? Čistě hypoteticky, ve fantazii. Že by Česko nepovolilo starty amerických letadel z amerických základen na území ČR pro lety na Írán? Že by pak Trump urážel českého lídra? A že za napadaného lídra by se postavila opozice?
Cíl v Ankaře: hlavně nenaštvat Trumpa. Jak to ovlivní jednání o podpoře NATO Ukrajině? |
Asi těžko, že. U nás jsme si zvykli spíše na spory o složení české delegace do Ankary, na to, že dnešní prezident nazval Trumpa „odpudivou lidskou bytostí“, že šéf diplomacie mu lichotí chválou jeho „vítězství“ (v době, kdy už bylo zřejmé, že válka v Íránu končí neúspěšně) a premiér si libuje ve slovech „na to nemáme“. Řekl by to tak Trumpovi do očí?
Jak bylo řečeno, slova typu „odpudivá lidská bytost“ by vedoucí politici nikdy užívat neměli. Přesto by v zájmu sebeúcty měli reflektovat, chová-li se Trump jako „odpudivá lidská bytost“. Třeba když telefonátem s šéfem FIFA určuje pravidla fotbalu či když uráží premiérku Itálie. Nikdo neví, kdy by něco z toho mohlo postihnout nás.
