V Evropě se politika cukru a biče příliš nenosí, u nás ji úspěšně aplikovali Václav Klaus a Miloš Zeman, sklidili s ní řadu úspěchů a vypěstovali si zástupy nepřátel. Historik a poslanec za ODS Pavel Žáček na ČT24 po roztržce Trumpa a Zelenského v Oválné pracovně připustil, že u evropských lídrů není podporován princip síly právě kvůli dvěma světovým válkám, které v Evropě propukly.
Žádní evropští vojáci, žádné příměří. Trumpova stopka vojenské pomoci ulehčí Moskvě, říká ruský expert |
Ano, Adolf Hitler i J. V. Stalin byli silní vůdcové, jakkoli jeden byl šílený ideolog a druhý spíše pragmatik moci, ale Winston Churchill, který nad jedním z nich zvítězil a s druhým se dočasně spojil, byl také velmi silná osobnost. Bez jeho projevů v rozhlase i parlamentu, bez jeho buldočí tvrdohlavosti, ale také pokory, víry v Boha a tradice, by Evropa s nacismem bojovala podstatně déle. Bát se silných lídrů, aby nezavedli totalitu a nerozpoutali válku, má stejnou logiku jako zbavit se zbraní, abychom se nepostříleli.
Výstřední a nevypočitatelný jako Churchill
Právě souvislost s Churchillem mi v posledních dnech často přichází na mysl, možná kvůli srovnávání Volodymyra Zelenského v mikině a Winstona Churchilla v letecké kombinéze u Bílého domu, které poletuje na sítích.
Zelenskyj se převlékat nemusí. Že je mikina silnější než oblek, dokázal Churchill i Hamáček |
Jenomže Winston Churchill v Bílém domě na přelomu roku 1941/42 delší čas bydlel, pobíhal tu po chodbách v pyžamu ze surového hedvábí, barevných županech a sametových dupačkách a utužoval vztah s F. D. Rooseveltem, kterého si od nástupu na admiralitu v roce 1939 a po celou dobu války až do útoku na Pearl Harbour namlouval medovými dopisy jak panenskou nevěstu. Churchill byl sice neústupný a nekompromisní vůči Hitlerovi i politikům a vojákům v jeho sféře vlivu, ale ke svobodnému světu se ve svých geniálních projevech obracel s pokorou a vírou, že dominia a USA jeho prosby vyslyší.
Ze všech nejvíc mi legendárního britského premiéra právě svou výstředností, tvrdohlavostí, nevypočitatelností, energií, která lidi buď nabíjí, nebo ubíjí, připomíná právě nový americký prezident. Uragán, který následoval po jeho inauguraci, provázel i Churchillovy nástupy do úřadů. Churchill lépe psal a více pil, ale co se týče nekorektnosti, výbušnosti, ješitnosti a krocení vzpurných politiků včetně budoucího prezidenta Francie Charlese de Gaulla, jistá podobnost tu je. (Vím, že za tu „paralelu“ slíznu, co zasloužím.)
Neurologie Trumpa, mistra pocitů. Proč byl opět zvolen, když tolik lže? |
Nemusíme rozumět všemu, co Trump a jeho administrativa provádějí. Nemusíme se dokonce ani vyjadřovat ke každému jejich činu a slovu, což je v posledních dnech taková „viróza“ evropských lídrů, novinářů a politologů. Zvolil ho lid USA, jemu je odpovědný, nikoli vzdálené Evropě a jejím elitám.
Mnozí Evropané kvitují kroky Trumpovy administrativy s povděkem, zdá se jim, že konečně někdo naplno říká, co oni si dlouho mysleli, špitali ve svých domácnostech nebo sdíleli na sítích s rizikem, že jejich příspěvky budou vymazány, případně že je za to někdo vyhodí z práce. Nám starším to chvílemi připomíná konec osmdesátek a Gorbačovovu perestrojku, která podobně stírala naše prohřešky proti oficiální ideologii.
Snad řinčení zbraní utichne
Nejbolavější je samozřejmě záležitost Ukrajiny. Donald Trump odmítá bipolární ideologické dělení světa na stranu dobra a zla. Říká, že nedojedná příměří a mír, pokud označí Vladimira Putina za válečného zločince, jak to udělal jeho předchůdce Joe Biden před začátkem ruského vpádu na Ukrajinu.
Srovnávání s nacistickým Německem nesedí, protože Německo spojenci porazili a s ním i zhoubnou ideologii, která napáchala mnoho zla. Putin je více pragmatik než ideolog, jakkoli netvrdím, že před ním Evropa nemá chránit hranice. Zjevně však nebylo rozumné chtít ty hranice posouvat na ukrajinský východ a věřím, že historie se s geopolitickými inženýry, kteří Ukrajinu zatáhli do globálního konfliktu, pravdivě vypořádá.
Zvažuji zavedení rozsáhlých sankcí a cel proti Rusku, oznámil Trump |
Nyní, po drsné přetlačované, v níž povolily nejednomu politikovi nervy a byla vyřčena ostrá slova protestů a odsudků, už snad Volodymyr Zelenskyj přijal „Trumpovo silné vedení“ k míru a řinčení zbraní pomalu utichne, jakkoli vedlejším efektem pro Evropu zjevně bude obnova průmyslu včetně zbrojařského. A to jistě spolu s dalšími provokativními projevy viceprezidenta J. D. Vance pomůže pokrotit rozbujelý ideologický byrokratismus, který jsme paradoxně zčásti importovali z USA. Věřím, že nás čeká ještě mnoho dílů zábavného seriálu „Svět podle Trumpa“ a docela se na ně těším.
