S režimem prý souhlasí 15 až 25 procent Íránců, ten zbytek je proti. Ti první pracují pro režim, pro jeho bezpečnostní či ozbrojené složky, islámské revoluční gardy, a mají nadprůměrné platy, tedy vlastní zájem na zachování režimu a své pozice v něm. A mají zbraně. Těch 75 až 85 procent obyvatel, kteří jsou proti režimu, zbraně nemá. Proto povstání v lednu bylo utopeno v krvi.
Nyní, přesně šestačtyřicet dní po tvítu s výzvou Íráncům, se Trump rozhodl na Írán zaútočit. Naznačuje, že mu nejde o nic menšího než o změnu režimu. Je to zatím největší risk celé jeho politické kariéry, jeho zatím nejradikálnější gamblerské rozhodnutí. Může mu stoprocentně vyjít, ale může mu taky naprosto selhat.
Každý jiný režim by byl lepší
Má americký prezident ústavní povinnost požádat Kongres o autorizaci vojenské síly proti jiné zemi, když ji vnímá jako hrozbu? Ne, nemá, může zaútočit hned, ale pokud se bude jednat o delší válku a obsazování území, měl by to udělat, minimálně proto, aby mu Kongres odsouhlasil finanční prostředky. A měl by přesvědčivě vysvětlit lidu, proč je ta válka potřebná. Ani jedno Trump neudělal a udělat ani nehodlá. Myslí si, že coby prezident může vládnout jako Caesar.
Chameneí Američanům nevěřil – a dobře věděl proč. Kdo bude jeho nástupce? |
Je to válka volby, nikoli nezbytnosti. Írán bezprostřední hrozbu pro Spojené státy nepředstavoval. Ale jeho islamistický režim od roku 1979 vnímá USA jako nepřítele a nechal zabít spoustu amerických vojáků v zahraničí: 240 v Libanonu v roce 1983, 20 v Saúdské Arábii v roce 1996 a v Iráku kolem 600 Američanů zabily proíránské síly. A ať už režim říkal cokoli, jaderné zbraně chtěl. A kdyby je měl, jen blázen by věřil v to, že teokraté s apokalyptickou mentalitou by je nikdy nepoužili.
Tento režim byl nepřátelský od samého počátku a vždy představoval problém. 15. února 1989 opustil Afghánistán poslední sovětský voják, generál Gromov. Den předtím ajatolláh Chomejní uvalil fatwu na Salmana Rushdieho s výzvou zabít ho. Chomejní byl přesvědčen, že islámští Boží bojovníci porazili jednu mocnost, ateistický komunistický Sovětský svaz. A nyní porazí druhou mocnost, liberální dekadentní Západ. Když se to povedlo proti jedněm, proč by se to nemělo povést i proti druhým? Toto je mentalita íránských ajatolláhů. Prvním krokem má být destrukce Izraele.
Chomejní, ani jeho nástupce, v sobotu zabitý Chameneí, nebyli ve stejné lize jako Hitler či Stalin – z toho prostého důvodu, že nikdo není ve stejné lize jako Hitler či Stalin. Rozhodně ale byli ve stejné lize jako Mao Ce-tung či Kim Ir-sen. Pád jejich režimu a nastolení nějakého jiného by rozhodně bylo záslužnou věcí. A hlavně úlevou pro íránský lid. Každý jiný režim než současný režim ajatolláhů, ať už monarchistický, demokratický, nebo sekulární autoritativní, by byl mírnější vůči místním lidem a přátelštější vůči Západu i Izraeli.
Praha stojí za USA pevněji než při invazi do Iráku. Což může přinášet plusy, ale i minusy |
Bude to vítězství, nebo blamáž?
Jenže je tady mnoho ale. Trump kritizoval „hloupé, nekonečné války“ svých předchůdců v Iráku a Afghánistánu. Obsazení celého Íránu je pro něho nemyslitelné a hlavně by to bylo mnohem náročnější než kdysi obsazení Afghánistánu a Iráku. Írán má téměř sto milionů obyvatel a je to geograficky velká země. Boje na jeho území by byly pro Američany noční můrou.
Je málo pravděpodobné, že režim ajatolláhů padne. Bylo by to nejlepší, ale lidé v Íránu by museli mít zbraně. Američané a Izraelci by tam museli vyzbrojit armády a milice. Možná by vyhráli, možná taky ne. Trump zřejmě spoléhá na venezuelský scénář: s částí režimu se dohodne na klidném předání moci. Výměnou za imunitu. A pokud na to nepřistoupíte, budeme v tomto pokračovat a zabíjet vás. Raději se dohodněte.
Trump tedy spoléhá na letecké a raketové útoky. Jak dlouho to ještě může trvat? Měsíc? Každopádně jednu věc víme jistě, ať už bude výsledek jakýkoli, Trump vyhlásí své vítězství. Současný americký prezident totiž vždy vyhlašuje vítězství, z definice je vítězem vždy jen on. Pak řekne, že chtěl režim jen odzbrojit a od moci odstavit radikály, umírnění mu nevadí…
Chameneího pomník padl. Je to dobré, nebo špatné znamení? |
Pokud válka skončí do měsíce a mrtvých Američanů budou jen desítky, ne stovky, bude to americká veřejnost akceptovat. Pokud to bude prodlužovaná agonie a Američanů padnou tisíce, stane se z toho naprostá prezidentova blamáž a definitivní chyba jeho politiky. Pokud chce změnu režimu, je nejvyšší čas přeživším v jeho vedení sdělit: dohodněme se, dokud je čas. Ale přistoupí na to?
Mimochodem, nyní podle agentury Reuters s prezidentem Trumpem v útoku na Írán souhlasí 27 procent dospělých Američanů, 30 procent nemá jasný vyhraněný názor a 43 procent s ním nesouhlasí. Prezident selhal ve snaze vysvětlit svým spoluobčanům svou politiku a přesvědčit je. Vlastně se o to ani nepokusil.
Souhlasíte s Trumpovým útokem na Írán?
Být imperialistou
Největší pocit zrady musejí pociťovat radikální členové jeho hnutí MAGA. Lidé jako Steve Bannon, Tucker Carlson či bývalá kongresmanka Marjorie Taylor Greeneová. Oni čekali, jak si vtipně všiml skotský historik žijící v Americe Niall Ferguson, že Trump bude izolacionista, či non-intervencionista, nebude se zajímat o svět a angažovat se v něm. Jemu se ale zalíbilo být imperialistou. Vůči Venezuele, Grónsku, časem možná Kubě, nyní Íránu.
Radikální izolacionistická pravice se nyní cítí Trumpem zrazena. Radikální levice byla vždy proti, o to více ta dnešní antisionistická, ba až antisemitská a propalestinská, proislámská. Radikální křídlo demokratů bude Trumpovi nadávat, přát si neúspěch Ameriky a diskreditaci Trumpa i spojenectví s Izraelem. Kdo ho bude podporovat? V úderu na Írán většina členů Kongresu z obou stran, tedy široký politický střed. Tito kongresmani a senátoři vědí o Íránu své a pád režimu ajatolláhů by jenom vítali. Pokud to bude za rozumnou a přijatelnou cenu na amerických životech.
Zasažená Dubaj, zkáza v Teheránu. Válku na Blízkém východě zachytily satelity |
Pokud bude válka nepopulární a protáhne se do léta nebo až do podzimu, bude to pro republikány zlé jak v kongresových volbách 2026, tak v těch prezidentských 2028. Pokud vše půjde dobře a nastane i změna režimu na Kubě, Trump bude jedním z nejzásadnějších amerických prezidentů v zahraniční politice.
Mimochodem, viceprezident Vance se zatím k válce nevyjádřil. On byl zřejmě proti, ale prezidenta kritizovat nemůže. Nebyl s prezidentem Trumpem při začátku útoku v rezidenci Mar-a-Lago na Floridě, byl tam ministr zahraničí Rubio. Bude-li útok na Írán úspěšný, začnou se mezi republikány ozývat hlasy, že jejich kandidátem na prezidenta v roce 2028 by neměl být Vance, nýbrž právě Rubio.
