Dneska kluci na studiu vysoké školy tolik nebazírují, aspoň ne v té míře jako dívky. Soudě podle statistiky budeme mít víc filozofek než filozofů, ale i lékařek než lékařů. Na lékařských fakultách, kde je nepoměr výrazný, si dlouho lámou hlavy, jak tam mladé muže propašovat, když dívky pořád dosahují ve známkách a testech o několik bodů víc.
Zkoušeli poskytnout preference výsledkům z matematiky, jako že v předmětu založeném na logice bývají kluci lepší, jenže to moc nepomohlo. Dívky zaťaly své úsilí do logiky a zkuste jen naznačit, že polovina mediků by měli být muži jenom proto, že tvoří polovinu populace, nebo proto, že nerodí a nekojí a v nemocnicích za ně nebudou muset tak těžko shánět náhradu.
To malebné české slovo polepšovna. Kde že je mu konec |
Mladé muže potkávám často a na první pohled z nich mám hezký pocit. Zdá se mi, že každý druhý chodí pravidelně do fitka. A každý třetí je Ukrajinec. Možná mám zkreslený dojem jen z ulic a parků Malé Strany, ale můj dojem potvrzuje i kamarád, který bydlí na Vinohradech. Je rodem Američan, ale má vášeň pro jazyky. Ukrajince (ale hlavně Ukrajinky) vnímá soustavně, prý i když je má za zády, protože jejich jazyk mu zní o tóninu výš než čeština.
Někdo říká, že mladí Ukrajinci by měli být správně doma a bojovat. Domyšleno to však může znamenat, že správně by měli umřít. Ovšem za vlast. Pokud jde o mne, já bych je v jejich věku radši viděla třeba studovat. Nebo někde pracovat. Zároveň tuším, že obojí je pro mnohé zdejší momentálně těžko uskutečnitelné. Kvůli dokumentům, které jim jejich zastupitelský úřad nemíní potvrdit, natož prodloužit, pravděpodobně i kvůli neznalosti češtiny.
O telefonování de luxe a o mém třikrát zdaněném obydlí |
Ale ani budoucí návrat do vlasti nevidím růžově. Jak by žili vedle těch, kdo přišli v bojích o nohy, o otce nebo o syna? Dovedu si představit, že se pohybují v těžko řešitelné situaci, v jakémsi vakuu, bezčasí, v polosvětě, který ovšem může být velice nebezpečný jak pro ně, tak pro nás. Přitom někteří z nich by možná zrovna přijímačky docela dobře zvládli, tedy pokud by nebyly v pro ně cizím jazyce.
Tak čekám, jestli tu třeba nevznikne nějaká ukrajinská škola, podobná té, co v Praze působila, když k nám za první republiky přibyly tisíce Rusů, kteří utekli před bolševiky. (O povaze pozdějšího osvobození Československa Rudou armádou vypovídá skutečnost, že si pro mnohé z nich přišla hned první dny míru ruská tajná policie vybavená seznamy a odvezla je na Sibiř.)
